Nebezpečí nehrozí

Jediným hraničním hnutím mezi církví a sektou jsou podle Petra Kučery Svědkové Jehovovi, ačkoli jsou státem registrovanou církví se zhruba 20 tisíci členy. „Vždy byli považováni za lehčí sektu, dá se od nich totiž odejít. Je to nesvobodná organizace s totalitními prvky, přesto nejsou nebezpeční,“ hodnotí kazatel. Přesto naznačuje, že náročná kritéria pro registraci církve splnili podvodem. Mezi všeobecně známá pravidla patřilo například odpírání vojenské služby a stále patří odmítání transfuze krve.

Jehovisté mají svou modlitebnu, takzvaný „Sál Království“, ve Svitavách. Své členy mají však i na Orlickoústecku a jezdí jim v šíření jejich „poselství“ vypomáhat z Prahy. Snad všichni je známe: buď postávají s časopisem Strážná věž na ulicích, nebo dokonce zvoní u našich domovů, jako například před pár dny v Dlouhé Třebové. S otázkou, zda může být bible v dnešní době praktická, se snaží proniknout do našich domovů. Upozorňují, že biblická proroctví se už asi z osmdesáti procent naplnila a záleží jen na lidstvu, jestli nechá naplnit i ta zbývající. Účelem jejich Strážné věže je mimo jiné: „Utěšovat lidi dobrou zprávou o tom, že Boží Království, což je skutečná vláda se sídlem v nebi, brzy odstraní veškerou špatnost a přetvoří zemi v ráj.“ Navíc Svědkové Jehovovi působí velice slušně, naslouchají a právě v tom může být jejich síla. Jak sami uvedli, lidé si s nimi povídají o svých problémech a rozčarování ze současnosti, někteří je slušně odmítnou, jiní zabouchnou dveře…

Potřebují mančaft

V regionu působí několik církví, přičemž nejvýznamnější postavení zde jednoznačně má římskokatolická církev. „Trend v počtu věřících je tu stejný jako v celé české společnosti, je to svázáno s demografickým vývojem. Tak jako ubývá lidí, zákonitě ubývá i křesťanů,“ říká oblíbený českotřebovský farář Miloš Kolovratník. Pro křesťanství je mimo jiné typický společenský rozměr. Miloš Kolovratník jej vtipně vystihl přirovnáním: „Pokud někdo žije víru jen soukromě, je to jako by byl soukromým fotbalistou. Fotbal není záležitostí jednotlivce, patří k němu mančaft, stejně tak víra má společenský rozměr.“ Dalším rysem, který si „pěstují“ i v České Třebové, je otevřenost vůči dalším církvím. Tu farář dokládá každoročním Týdnem modliteb za jednotu křesťanů, v němž se jednotlivé sbory, církve či farnosti navštěvují, zpívají společně písně a střídají se ve vedení bohoslužeb.

Prací s mládeží vyniká v regionu Církev bratrská. Sbor, jehož kazatelem je Petr Kučera, najdete v České Třebové. Pro svých asi šedesát členů má však „filiálky“ i v Mladkově, Žamberku, Ústí nad Orlicí, Lanškrouně a Kunvaldu. Církev bratrská je křesťanskou církví vyznávající Boha Otce i Syna i Ducha svatého a tím i starokřesťanské vyznání víry. Navazuje na dědictví světové a zvláště české reformace (jednota bratrská). Přeje si být církví, která je solí a světlem tomuto světu; svou službou pomáhá lidem v hmotné a mravní bídě a zvěstuje jim záchranu ve Spasiteli Ježíši Kristu. V duchu tohoto poslání je sbor duchovním patronem českotřebovské pobočky občanského sdružení Naděje, jež působí na sídlišti Borek. Více informací najdete na http://ctrebova.cz/cb a o činnosti věřící mládeže na http://mlades.webz.cz.

Další církve

Své zastoupení má na Orlickoústecku i Církev československá husitská nebo Česko〜bratrská církev evangelická. Nechybí ani Církev adventistů sedmého dne. Jedinou vlastní modlitebnu má také v České Třebové, kde sbor nedávno oslavil 60 let svého působení. Jeho kazatelem je Mikuláš Stehlík. Další ze zhruba dvou stovek věřících se scházejí v Chocni, Jablonném nad Orlicí a Vysokém Mýtě. Kromě bohoslužeb se v činnosti adventistů najdou i kurzy zdraví.

Buddhismus láká

„Současná náboženská poptávka je hodně individualistická. Nová hnutí nemají žádnou příliš pronikavou výhodu a lidé si často udělají náboženství ve vlastním ´kotlíku´. Někteří ale potřebují společenství. Díky tomu rostou spíše menší společenství než ta velká,“ říká odborník na českou náboženskou scénu Zdeněk Vojtíšek.

V současnosti je v Česku oficiálně registrováno třicet církví a náboženských společností. Desítky dalších ale působí jako občanská sdružení nebo nadace. A některá nemusí být registrována vůbec. „Duchovních společností u nás bych odhadoval na více než stovku,“ říká Vojtíšek, podle něhož hodně nových hnutí vyrůstá na půdě protestantského křesťanství a z tradice ezoterismu – tajných duchovních nauk.

Poměrně rychle rostoucí skupinou co do počtu členů je buddhismus diamantové cesty. „Ta je díky svému přizpůsobení západním standardům, způsobu života i hodnotám přitažlivá pro mladé úspěšné lidi, studenty či třeba pracovníky IT firem. Ale ani zde nejde o závratná čísla. Jedná se třeba o 1200 lidí,“ dodává religionista.

Podle Vojtíška není dnes potřeba varovat před nějakou konkrétní skupinou, která v Česku působí. Přitom nevylučuje, že k extrémům může docházet – například na půdě satanismu. „Je možné, že v tuto chvíli někde v Horní Dolní nějaký satanista vraždí černou kočku.“ Samotná činnost žádné skupiny ale díky zaručené svobodě vyznání nemůže být ilegální – jedině kriminální činnost jednotlivců.

ŠÁRKA MIKULECKÁ, ŠTĚPÁN PLAČEK