Po dvou letech se na zříceninu hradu Brandýs nad Orlicí vrátili archeologové z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Průzkum trval týden a tým okolo archeologa Davida Vícha pracoval v jihozápadní místnosti hradního paláce. Ani tentokrát průzkum nezůstal bez nálezů.

Opraví mosty

„Odhalili jsme stavební propad a část místnosti. Zajímavé je, že jsme objevili zazděný architektonický článek,“ prozradil David Vích. Stejně jako před dvěma lety, i letos archeologové narazili na movité nálezy. „Našli jsme keramiku, je tu jedna vrcholně středověká mince a drobné bronzové kováníčko,“ popsal archeolog.

Na hradě odkryli další místnost. Našli i středověkou minci.Archeology na hradě v současnosti vystřídali dělníci. „Stavební firma na hradě z velké části vyměňuje dva dřevěné mosty, které slouží pro přepravu stavebního materiálu, pak se přesune do suterénu paláce, kde začne s opravou zdiva a kleneb,“ popsal předseda Sdružení pro záchranu hradu Brandýs nad Orlicí Zdeněk Skalický. Na podzim pak podle jeho slov na hradě přibude nová informační tabule a ve spolupráci s Orlickým muzeem v Chocni sdružení chystá výstavu o hradech a tvrzích v povodí Tiché Orlice.

Pro veřejnost sdružení připravuje ve Dnech evropského dědictví, které letos spadají do termínu 7. až 15. září, prohlídky hradu s rozšířenějším programem.

Budou pokračovat

Archeologický průzkum na brandýském hradě proběhl už před dvěma lety, tehdy tam našli silně zlacenou nášivku na oděv, tři mince a třmen, pomocí něhož se nohou natahovala tětiva samostřílu.

Jak uvedl David Vích, průzkum bude ještě pokračovat. „Letos se už ale na hrad nevrátíme a další termíny záleží na postupu prací a finančních prostředcích,“ doplnil archeolog.

Z historie

Počátky hradu spadají do poslední čtvrtiny 13. století, první písemná zmínka, která se prokazatelně týká Brandýsa nad Orlicí, je z roku 1298. Ani tady nechybí několik pověstí, jedna z nich vypráví „O nešťastné lásce“ dívky, ke které se jako k novorozenci opozdila sudička a v ďáblově hodině jí přiřkla, že bude kamkoliv stále pozdě přicházet, a chudého mládence, kterého cestou na smluvenou schůzku na hradě pohltila divoká voda. „Od těch dob chodila dívka oděna v černém šatě a až do smrti měla v mysli smrt svého milého. Ani poté nenašla v hrobě pokoje a zjevovala se v troskách starého hradu jako mlhavý, bílý duch,“ praví pověst.