Vše začalo, když Jaroslav Vintera začal studovat na vysoké škole. „Poprvé jsem se tam přihlásil na internet a našel jsem reality, kde prodávali starý statek, který byl ale v dezolátním stavu, i tak jsme se ho s rodiči rozhodli koupit,“ vypráví. Aby si zútulnil zahrádku u koupeného statku, vydal se tenkrát do Litomyšle, kde jej zaujaly květiny s názvem Denivky. V obchodě prodávali sedm druhů, koupil je všechny.

„Když jsem je pak sázel, procházel okolo soused a zeptal se mě, co v těch kopřivách dělám. Vysvětlil jsem mu, že jsou to denivky a že jsem si je právě přivezl ze zahradnictví. Nic neřekl, jen ať se stavím na kávu,“ pokračoval. Jaroslav tehdy přišel do sousedství na kávu a když se už byl na odchodu, ukázal mu hostitel svou zahradu. Na ní bylo přes 70 denivek. „A tak se stal mým učitelem,“ dodává.

Denivky jsou krásou svých květů podobné liliím, jsou však menší a méně náročné. Nad úzkými listy se tyčí nálevkovité šestičlenné květy, jež nesou nejrůznější barevnou škálu od bílé, žlutou, zelené, oranžové, purpurové po téměř černou. To vše je díky šlechtění, protože původní barvou denivek byla žlutá a oranžová. Květy mohou být jednobarevné nebo dvoubarevné. Během sezóny mohou nést až 40 květů. Ty jsou navíc jedlé a rozzáří tak nejen zahradu, ale také talíř.

Dnes už se Jaroslav Vintera z Mravína na Chrudimsku těmto květinám, které mají ale i léčivý účinek, věnuje téměř 20 let. A letos pořádá už 12. ročník denivkové výstavy, kde je k vidění na 900 odrůd, z nichž řada je k zakoupení. „Letos jsme tu měli zatím asi 700 návštěvníků,“ vysvětluje. Někteří noví majitelé denivek květiny dokonce familiárně pojmenovávají po svém majiteli. „Vinterka“ tak roste na řadě českých zahrad.

Dobrovolné vstupné z výstavy následně Jaroslav Vintera, jehož koníčkem je také lokální historie, použije na záchranu domu číslo popisné 25, který je mravínskou kulturní památkou.