Trasy všech výprav byly „vlastnoručně“ projety na tandemu a jsou tedy podloženy osobními zkušenostmi. Výpravy lze absolvovat s naprosto běžným kolem, není třeba mít horský speciál za mnoho desítek tisíc Kč, superdress s lycrou, kevlarovou přilbici či antivibrační uhlíkové rukavice se solárním vyhříváním. Výpravy vedou různými cestami od asfaltových silnic I. - III. třídy, přes cyklostezky až po lesní cesty nebo turistické či cykloturistické značené trasy (občas se jede, občas se i kolo vede či tlačí). Jsou vhodné i pro děti na vlastním stroji, v nejhorším případě vypomůže tatínek nebo maminka. Přejeme vám příjemné cyklistické zážitky, mnoho dobrých převodů na jiné myšlenky a ať vás sedla tam vzadu dole příliš netlačí.
PETR KULDA, DANA STRÁNSKÁ a DAVID KULDA, tandemisté z Ústí nad Orlicí, 2011

KAŠPAROVA CHATA – ORLICKÉ ZÁHOŘÍ A ZPĚT – 53 km

close zoom_in V rámci dnešní výpravy částečně opustíme naši drahou českou vlasť a pokusíme se prozkoumat nejbližší české příhraničí z polské strony, kde v žádném případě, zejména pohledná děvčata, nečekejte zástupy vašich vnad chtivých bikerů. Naopak, na své si zde přijdou spíše dumaví introverti a mizantropové.
Jako východisko nám bude sloužit Kašparova chata pod kótou Adam, kterážto hora jest již od dob konce první republiky prokutána jako ementálský sýr a údajně zcela zaplněna bombami všeho druhu, budiž nám neutuchající vševojsková blbosť lehká. Na Kašparově chatě je dnes naštěstí možné se nejen příjemně občerstvit, ale i ubytovat, to vše s famózním výhledem do Kladské doliny s massivem Kralického Sněžníku v dálavě. Jsa vybaveni nejen dobrou tůristickou mapou, ale pro jistotu i drobnou zásobou proviantu a nápojů, vyrazíme odsud směrem k odbočce z hlavní silnice, kde zahneme doprava a krátce sjedeme k hraničnímu přechodu Petrovičky – Kamienczyk. Bez osobní prohlídky a kontroly pasů či víz zcela bezprizorně pronikneme do polské země a po žluté tůristické počneme mírně sjíždět na sever. Po přibližně 2,5 km odbočíme na lesním rozcestí pod „Bochniakem“ doleva, na dalším rozcestí se zelenou tůristickou zase doprava a takto po zelené dojedeme až do Lesice, kde odbočíme doleva a dále sjedeme do údolí Divoké Orlice. Proti jejímu proudu pojedeme do Niemojowa, kde můžeme přátelsky posedět v hraniční hospůdce hned vedle zříceniny zámku a též zamávat do českých Bartošovic.
Slabší povahy zde pak mohou přes mostek přejet zpět do Čech, vrátit se domů a vyrazit na nějakou jinou jednodušší výpravu. Další pouť nás zbylých povede po levobřežní příorliční asfaltce, po níž v zásadě stále mírně do kopce pošlapeme sice málo udržovanou, avšak rozhodně poutavou krajinou přes Rudawu až do Mostowic, přemýšleje o tom, kdeže to zůstaly poslední výspy civilizace. Může být, že cestou narazíme na nějaké občerstvovací zařízení, ale raději bych na ně příliš nespoléhal. V Mostowicích odbočíme doleva a přes zaplaťmannittou nedávno zbudovaný hraniční přechod (před 20 lety bylo pozdě) se navrátíme zpět do české země.
Hned v Orlickém Záhoří můžeme provést občerstvení kupříkladu v hospůdce napravo u silnice č. 311, která bude naším nejen ideovým vůdcem po celý zbytek výpravy. Není to tak dávno, co připomínala zánovní tankodrom, ovšem naštěstí se našli dobří lidé, kteří z ní udělali šumnou pohraniční magistrálečku, hodnou toho jména. Tabulkově spíše z kopce se v rámci úspory sil budeme ubírati přes Černou Vodu do Nové Vsi, kde je možné na chvíli spočinouti například v penzionu Rampušák, abychom po další delší jízdě dorazili do Neratova. Ten se stal v poslední době známý zejména následováníhodnou revitalizací místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ten naštěstí leží vysoko v horách a ne někde u kolejí a mohl tedy být přetvořen do velmi zajímavé současné podoby. I v Neratově je možné svlažit hrdlo a nasytit cyklistický trup a opět v sedlech pokračovat dále přes cyklistům otevřené Bartošovice až k pověstmi opředené Zemské bráně, dílu to českých a italských kameníků z let 1901 až 1903.
Zemská brána byla nedávno opět více nežli vzorně rekonstruována, inu kdo umí, umí a Kadlův most je daleko, že. Nedaleko Zemské brány se v lůnu close zoom_in lesa nachází Orlická chata „U Rampušáka“ z 20. let minulého století, kterou rozhodně stojí za to navštívit, chvíli zde v klidu pobýt, poté se vrátit zpět na „třistajedenáctku“ a kolem bývalé vyhlášené chaty „Čihák“ vystoupat do Českých Petrovic. Zde je nabídka případného občerstvení více nežli bohatá, takže záleží jen na nás, co zvolíme. To nic nemění na tom, že cíl naší výpravy už bude stále jenom do kopce, přičemž na posledním z nich se opět bude nacházet Kašparova chata, kterou jsme ráno opustili plačící. Budeme-li mít „natočeno“ přibližně 53 km a k tomu zhruba 930 výškových metrů, je vše v pořádku. V opačném případě nám nezbude, než se zamyslit nad tím, kde ten proradný Kulda udělal cyklisticko - ideologickou chybu.