Trasy všech výprav byly „vlastnoručně“ projety na tandemu a jsou tedy podloženy osobními zkušenostmi. Výpravy lze absolvovat s naprosto běžným kolem, není třeba mít horský speciál za mnoho desítek tisíc Kč, superdress s lycrou, kevlarovou přilbici či antivibrační uhlíkové rukavice se solárním vyhříváním. Výpravy vedou různými cestami od asfaltových silnic I. - III. třídy, přes cyklostezky až po lesní cesty nebo turistické či cykloturistické značené trasy (občas se jede, občas se i kolo vede či tlačí). Jsou vhodné i pro děti na vlastním stroji, v nejhorším případě vypomůže tatínek nebo maminka. Přejeme vám příjemné cyklistické zážitky, mnoho dobrých převodů na jiné myšlenky a ať vás sedla tam vzadu dole příliš netlačí.
PETR KULDA, DANA STRÁNSKÁ a DAVID KULDA, tandemisté z Ústí nad Orlicí, 2011

LANŠKROUN – BÁJNÝ BUŠÍNOV A ZPĚT – 55 km

Jelikož cyklistická sezóna je v plném proudu a naše vaše výkonnost nepochybně den ode dne stoupá, můžeme zodpovědně opustit poklidné vody příměstských rovinatých steziček a plně prověřit, co v nás doopravdy dřímá, neboť následující výprava rozhodně nepatří k nejjednodušším. Pročež s sebou kromě standardní výstroje tentokráte vezmeme i tůristickou mapu dané oblasti, Identity Cart a buzolu, neboť co kdyby, že.
Vyrazíme pro změnu z lanš〜krounského náměstí, kam se v případě potřeby dopravíme autem s koly na střeše, odkud se pěšmo ulicí 28. října vydáme směrem na Štíty. Na konci města využijeme cyklostezku, která nás souběžně s hlavní silnicí dovede až do Albrechtic, avšak místní oblíbený motorest objedeme obloukem, neboť na mináž je ještě brzy, a vydáme se vzhůru do vrchařského kopce Laudonu. Ve třetí levotočivé zatáčce se slzou v oku opustíme přívětivý asfalt a odbočíme doprava po CT 4226, která nás romantickým lesem dovede až do neméně romantického údolí Hraničního potoka. Tam odbočíme doprava a po lesní asfaltce počneme i v parném létě povětšinou krásně chladným údolím sjíždět do Tatenice, upřímně přitom vzývaje Velkého Mannittoua, aby ráčil dopustit méně vody v přibližně pěti opravdických brodech, které je cestou třeba překonat. Za posledním brodem zrekapitulujeme případně vzniklé škody na materiálu i cyklistech a již téměř v rámci civilizace dojedeme až na okraj Tatenice.
Skrzeva Tatenici, kde je možné se občerstvit ve dvou hospůdkách u hlavní silnice, projedeme nejlépe zadem kolem fotbalového hřiště až do Krasíkova, na jehož konci hned za zbytky raně gotického kostela a polodřevěné zvonice, dříve součásti augustiniánského kláštera Koruny sv. Marie, odbočíme doleva a se skřípěním zubů vystoupáme do Koruny, kde před časem přebýval jeden z nejserióznějších stavebních památkářů Petr Kovařík, budiž mu země lehká. Za Korunou pak bedlivě odbočíme doprava a stále po cyklotrase pojedeme až k rozcestí s modrou tůristickou. Tam odbočíme doleva a po CT a zejména po modré tůristické posvištíme krajem stožárů velmi vysokých napětí až do „Bájného Bušínova“, resp. ke krásné přírodní přehrádce Bozéňov (snímek dole), oblíbenému toť rekreačnímu centru Zábřežska a okolí. Tam můžeme relaxovat dosytosti podle momentálního rozpoložení včetně hry v minigolf, avšak rozhodně bych doporučil vydatně se zde občerstvit obojím způsobem.
Termín „Bájný Bušínov“ pochází z července roku 1991, kdy jsme se skautíky tábořili v Tatenici a po krutém sedmihodinovém lesním pochodu podle tehdejších map směrem na Bušínov jsme zcela vyčerpáni dorazili do Hoštejna a tam padli za vlast.
My na tom dnes ale budeme o poznání lépe, a proto se ve správném okamžiku přesuneme kolem přehradní hráze k centru, kde odbočíme doleva a s radostnou písní na rtech počneme stoupat až do Hynčiny, kterou projedeme napodél a údolím Hynčinského potoka budeme pokračovat až pod kopec s příznačně nadčasovým názvem „Velká Huba“. Tam odbočíme doleva a za chvíli se ocitneme na již známém jednou projetém rozcestí, na kterém odbočíme doprava a opět přes Korunu sjedeme do Krasíkova. Na křižovatce se silnicí II/368 pojedeme rovně a kolem Mlýnského rybníka pojedeme po CT 4190 až na okraj Rychnova na Moravě. Tam na rozcestí s hlavní silnicí odbočíme doprava a kolem krasíkovské gigarozvodny elektrického proudu v relativním klidu a míru dojedeme do Žichlínka. Tam můžeme navštívit místní hospůdku ve stínu kostela, načerpat zde antialkoholických sil a sebevědomí a po CT 4221 vyrazit do poslední části výpravy s cílem v Lanškrouně, na jehož náměstí budeme mít našlapáno bratru 55 kilometrů a neméně než 990 výškových metrů, což obojí rozhodně není málo.