Sobotní „Lanškrounské múzochvění“ v kostele svatého Václava se stalo krásnou přehlídkou tvořivých schopností místních hudebníků, tanečníků, výtvarníků, fotografů a jejich přátel. Hostitel Zbigniew Czendlik již v úvodu konstatoval, že akce skončila velkým úspěchem, protože chrám byl naplněný. A „duši“ tohoto podniku, Tomáši Krejčovi, prorokoval velkou uměleckou cestu. „Jednou mu tady možná budeme dávat bronzovou desku,“ dodal s úsměvem.

Nechyběly ovace

Zatímco v tanečním programu dominovaly choregrafie Broni Skalické, v hudební části zazněly převážně skladby Tomáše Krejči. On sám se představil s více nástroji a v mnoha seskupeních. Skutečným vrcholem byla závěrečná rapsodie inspirovaná příběhem Johanky z Arku, jež byla provedená téměř sedmi desítkami hudebníků. Do jejího aranžmá byla zakomponována mj. hra na sklenky s vodou, práskání biče i tóny inspirované jménem Eduarda Vaníčka, učitele houslí, jemuž skladatel za mnohé vděčí. Ke zdařilému odpoledni přispělo podrobné představení účinkujících, nezřídka studentů konzervatoří či akademií, z úst moderátora Josefa Pejchala. A také to, že v programu byla slovem, obrazem a nakonec i osobně přiblížena činnost žáků a pedagogů lanškrounské základní školy speciální, do níž směřoval výtěžek akce. O tom, že pestrý program byl velmi vřele přijat obecenstvem svědčily závěrečné ovace. A dosvědčila to i slova starosty Martina Košťála: „Jsem nadšen. A nejen z toho, co dokázal Tomáš Krejča, ale i z toho, kolik lanškrounských lidí se tady prezentovalo. Potěšilo mě, že už šestnáctiletí studenti a studentky jsou schopni vystupovat, skládat, nádherně zpívat. Lanškroun má být na co hrdý. Jsem rád že mohu dělat starostu v takovém městě.“