Kastelán Dalibor Urban.

Start letošní sezony byl asi dost netradiční…
Sezona začala rozpačitě, chtěli jsem otevřít už na Velikonoce, ale byl led a na hrad se nedalo dostat, takže jsme  otevřeli nakonec o týden později.  Celý duben a vlastně až do půlky května  nebylo počasí valné a poznamenalo to návštěvnost zřejmě všech hradů. Na hrady se chodí nejvíc v ideálním turistickém počasí, nesmí být ani zima ani extrémní vedro, jako je dnes. Kdybych za to nebyl placený, asi bych v tomhle vedru taky na hrad nešel (smích)… Červen a červenec byly už ale víceméně normální.

A návštěva?
Průměrná, spíš mírně podprůměrná. Vliv na ni měl propad v dubnu a květnu. Jinak jsme ovšem na tom v podstatě stejně, dlouhodobě se pohybuje s návštěvností kolem dvanácti tisíc ročně. Pokud byly větší akce, bylo lidí víc.

Jak to je tedy s akcemi?
V květnu se tu znovu konalo astronomické Litické hvězdobraní. I když nebylo úplně ideální počasí, jednu noc se pozorovat dalo. Hvě- zdobraní mám asi nejradši ze všech akcí, které tu připravujeme, má i hlubší smysl, člověk se zastaví, zamyslí.
V červnu jsme dělali s panem Pěnkavou a sdružením Faber projekt pro děti Princ  Bajaja. Nebyla to jen pohádka jako taková, ale i didaktický program, v němž je příběh o Bajajovi prokládaný reáliemi ze středověku. A děti ze školek a prvního stupně škol učí nenásilnou formou historii. Měli jsme ale programy i pro starší děti, které byly zaměřené na dobu Karla IV.
Dlouhodobě spolupracujeme také s občanským sdružením Neratov, respektive s chráněnými dílnami Kopeček, se kterými na hradě připravujeme řemeslné dílny pro mládež. Letos byly zaměřené na keramiku. Tím vyplňujeme červen před prázdninami.
Z kulturních letních programů bych zmínil nedávnou Četnickou pátrací stanici, předtím jsme tu měli divadelníky z Helvíkovic, hráli tu   Cimrmany, jejich Akt.

Letos se na hradě nešermovalo?
Litické šermování jsme z organizačních důvodů zrušili. Pořádání podobných velkých   akcí na zřícenině je spojeno s obrovským úsilím a výsledek bohužel tomuto úsilí neodpovídá. Letos jsme tedy tuto akci vypustili. Až mě překvapilo, že dotazů na ni v červenci nebylo mnoho.

A v příštích letech?
Čím déle jsem na hradě, a jsem tu dvanáctým rokem, tím víc jsem přesvědčen o tom, že ta památka by měla žít sama ze sebe. Pro mě je důležitější, když mi přijde za den o dvacet lidí víc, než když jich přijde jednorázově šest set. K tomu směřuji. Spíš k malým akcím stylu Četnické pátrací stanice, které normální provoz hradu malinko zpestří. Litice jsou klidové místo, mělo by to tak i zůstat. Možná i já jsem se trochu usadil, trochu měním filosofii, i když samozřejmě nechci být nějakou brzdou pokroku. Můj vzor, pan Růžička, kastelán v Náchodě, říkával: nikdo se tě nebude jednou ptát, kolik návštěvníků jsi na hradě měl, ale v jakém stavu jsi ho předal. To je hluboká myšlenka.