Těšil jsem se na něj, i když jsem věděl, že to bude složité v den, kdy u nás nejedou autobusy. Jako 87letý stařec už nemohu sednout za volant auta, se kterým jsem od roku 1945 projel velkou část Evropy, letos mně pro stáří byl odebrán řidičský průkaz. Jediný dopravní prostředek – autobus – v sobotu nejezdí a na vlakovou zastávku v Dolní Dobrouči (7 km) s pomocí berlí bylo nad mé síly. Jenže ze závodu vyjíždí kamiony se zajímavým zbožím snad do celého světa, a to jsem si nechtěl nechat ujít.

Do Jablonného nad Orlici jsem se dostal ještě v pátek a přečkal noc v jedné restauraci. Ráno jsem se před vchodem do závodu postavil do jedné ze dvou front, které vytvořili čekající na vstupní prohlídku. Tam nás mladí usměvaví zaměstnanci trochu pozdrželi, aby všem příchozím předali letáčky plné informací, kudy vede trasa prohlídky, a s údaji o historii firmy. Závod byl založen už v roce 1921 jako lisovna bakelitu a měl název Isolit. Dnes má téměř 650 zaměstnanců. Mě jako člověka manuálně pracujícího v oboru elektro nejvíce zaujala výroba a k tomu různé varianty motúčka. Protože jsem ve středním věku také měl sklony k různým technickým zlepšovákům, říkal jsem si: to motúčko je unikátní nápad a rád bych tomu, koho napadlo, jak usnadnit lidem těžkou práci, chtěl pogratulovat k jeho realizaci.

Dlouho jsem si vychutnával prohlídku všech zákoutí, kde jsou umístěny velmi drahé, přesné stroje, a některé sledoval při jejich činnosti. Na konci prohlídky mě čekalo občerstvení v prostoru chráněném proti téměř tropickému slunci. Každý z obrovského množství návštěvníků tohoto závodu, když odcházel z nezapomenutelné prohlídky, byl mile překvapen, že byl obdarován dvěma výrobky z plastů použitelnými v domácnosti.

Chtěl bych poděkovat celému velkému kolektivu zaměstnanců Isolit-Bravo za dobře organizovaný den pro návštěvníky ponejvíc z okolních obcí Orlických hor.

Přeji vám, ať se vám všem dobře daří.


Jan Špinler 
z Horní Dobrouče