Zavolat, napsat zprávu, zkontrolovat, co je nového na sociálních sítích, či si jen pustit hudbu. Chytré telefony vládnou světu a nemíjí ani mladou generaci. Názory na to, kdy má dítě dostat svůj první mobil, se ale různí. „Záleží na situaci, ale pokud dítě nedojíždí samo do školy, tak by klidně stačilo v devíti či desíti letech," říká dvaadvacetiletá žena z Hnátnice, která svůj první mobil dostala, když jí bylo deset. Důvody byly ryze praktické. „Přestěhovali jsme se sem a já jsem dojížděla do školy autobusem. Jednou jsem nastoupila do špatného autobusu a s kytkou a bonboniérou pro maminku k svátku v ruce jsem místo doma skončila s velkým brekem v Žamberku," vzpomíná na starou příhodu s úsměvem. „Pak jsem dostala svůj první zelený alcatel s anténkou, abych se v případě nouze s rodiči mohla spojit," doplňuje.

Jinde je zase důvodem pořízení telefonu dítěti rozchod rodičů. „Syn dostal telefon po našem rozchodu," říká maminka z Líšnice. Podobně je na tom šestiletá Majda, která se s maminkou odstěhovala z Lanškrounska do západních Čech a s tatínkem i babičkou si často volá.

BEZ MOBILU ANI RÁNU

V létě pak někteří rodiče řeší, zda dát potomkovi mobil na tábor, pro některé je to automatické. „Děti mají problém jet bez mobilu, aby náhodou týden nebyly bez Facebooku a podobně. Myslím, že je to velký nešvar dnešní doby," řekla před časem Orlickému deníku ředitelka žamberského Střediska volného času Animo Alena Němcová. Podle ní přitom na táborech dětem nic nechybí. „Řekla bych, že nejen děti mají vymoženosti doby jako drogu. Přijde mi, že bez toho nemohou být a vytrácí se normální komunikace mezi sebou," říká a dodává: „Mít techniku je super, ale nesmí se to přehánět. Někdy si myslím, že my jsme to dětství měli mnohem bezstarostnější a zdravější, běhali jsme po lesích, hráli si tam, skákali jsme ´gumu a panáka´. Když se dnes zeptám dětí, tak nevědí, o čem je řeč…"

TERČEM VTIPŮ

Moderní doba mobilní se často stává terčem vtipných narážek či rad. Za všechny třeba mluví ta, která praví, jak svolat rodinnou poradu? Stačí doma vypnout wi-fi a počkat, než se všichni rozčilení členové s mobily v ruce sejdou v místnosti, kde je zapojena.

PRO: MIRKA CAPLOVÁ
porodní asistentka, provozovatelka budějovického dětského centra, matka tří dětí

V dnešní době, kdy každý dospělý vlastní svůj mobilní telefon, se vkládá do úst otázka, v jakém věku by ho mělo vlastnit malé dítě. Odpověď je naprosto jednoduchá, přece v momentě, kdy začne dítě chodit ze školy bez doprovodu rodiče. V tuto chvíli je důležité mít s dítětem kontakt, mít jistotu, že se mu nic nestalo, a že v pořádku míří domů či na kroužek. V tento moment je mobilní telefon tím nejlepším vynálezem.

Pro výchovu potomků je mobilní telefon však tou největší zhoubou. Mobil, tablet či počítač dokáže dítě naprosto pohltit, dítě přestane vnímat okolí, realitu a stává se na přístroji naprosto závislým. Ano, je hodné, nezlobí, klidně stráví celý den zavřené v pokoji a maminka s tatínkem mají vlastně klid. Však pro jeho vývoj jsme na špatné cestě. Dítě přichází o svoji přirozenou fantazii, o reálné vnímání světa a o možnost normální komunikace. Roste agrese, nesoustředěnost, potíže s mluvením, vnitřní neklid. Pozitivním faktorem může být pouze snad skutečnost, že při neposlušnosti máme co zakázat, protože dnešní zákaz typu: „Když budeš zlobit, budeš mít domácí vězení," je zákazem naprosto úsměvným.

Pojďme se zamyslet nad vážným nebezpečím, které je spojeno právě s touto virtuální technikou. Naprosto čisté a důvěřivé dítě se velice snadno dostane do spárů pochybných osob, které si s dítětem začnou dopisovat, na dítě působí hezky, mile a příjemně a dítě radostné, jakého má nového kamaráda, sděluje důvěrné informace, kde bydlí, kdy je o samotě…
Dítko se ocitá jen krůček od velkého neštěstí. Pro dítě se nyní stává telefon velkým kamarádem. Pokud však dospělý neurčí pravidla, pro jaké účely mu byl přístroj zakoupen, bude dítě s tímto „kamarádem" trávit veškerý volný čas místo toho, aby běhalo venku s opravdovými kamarády. Položme si otázku, kolik dětí si po škole či o víkendu hraje na hřišti, staví bunkry, jezdí na kole? Je logické, že se někdy rodiče bojí pustit dítě samotné ven na hřiště a raději mu zajistí odpolední program ve formě kroužků. Výjimečně čeká na rodiče doma, a pokud to tak je, jako první sáhne po zábavě spojené s počítačem či mobilem. Malé dítě nedokáže samo určit, co je pro něj dobré a co špatné, co mu může ublížit. Prostě jen dělá to, co ho baví.

Vývoj počítačové techniky nabral obrovské tempo, které našemu světu v určitých oblastech velice pomůže, ale bylo by dobré přece jen malinko přibrzdit a pokusit se v dětech probudit touhu usínat raději s knihou než s mobilem.

PROTI: EVA HÁJKOVÁ, specialistka v preventivní medicíně, 
žije v Austrálii, matka dvou dětí

Jako rodina jsme se rozhodli vědomě žít trochu jinak. Naše obě děti se narodily ve Velké Británii a teď všichni žijeme i s českým tatínkem v Austrálii. Ač jsme světoběžníci, bez televize i tabletů se obejdeme. A pro mobily jsme si stanovili vlastní pravidla. Dnes se totiž jen těžce vyhýbáme náporu technologií, kterou děti vidí nejen u rodičů, ale všude kolem. Nepřijde mi fér chtít po starších dětech, aby se nedotkli mobilu či tabletu, když maminka a tatínek tyto vymoženosti používají. Děti napodobují své rodiče. A od určitého věku je dokonce zapotřebí, aby děti ovládaly vyvíjející se technologie.

Jak to u nás funguje? Naše pětiapůlletá dcera a tříapůlletý syn se učí v „technologií prostém" komunitním vzdělávacím prostředí v kruhu jiných dětí a maminek. Samozřejmě jim dovolíme si zavolat z mobilu, když chtějí slyšet prarodiče v Ostravě nebo Praze. A pokud chtějí na telefonu pohádku, nebráníme jim, jen dobu sledování omezujeme. Eliška sleduje i gymnastické cviky na Youtube, podle nich trénuje. Elišce a Tomáškovi jsme průvodci, záleží nám hlavně na tom, abychom s dětmi měli co nejpěknější vztah založený na důvěře, trávili s nimi společný čas.

V oblasti, kde žijeme – Lennox Head, Nový Jižní Wales – maminky a tatínkové tráví většinu času s dětmi venku. Mobily či tablety zde u mrňat běžné nejsou (což ovšem ve větších městech neplatí). Australští rodiče omezují čas dětí u televize a výhodou je tamní téměř stále krásné počasí, což vybízí být s potomky venku. V Česku jsem si všimla, že více a více dětí inklinuje k tabletům, a to třeba v raném věku pěti let. Vím, že může být jednodušší dítěti dát tablet a dělat si své. Z mého pohledu je ale důležité, aby dítě vědělo, že mobil, tablet či TV nemá z důvodu, že na něho rodiče nemají čas.

Vše má svá pro i proti a potřeby dětí se snažíme maximálně respektovat. Na druhou stranu my, jako dospělí, musíme umět tyto potřeby, které se někdy stávají závislostí, včas korigovat či omezit.

A jaká jsou naše pravidla používání mobilních telefonů? Používáme sluchátka při hovorech, vyhýbáme se dlouhým hovorům, upřednostňujeme skype či zoom. Děti netelefonují téměř vůbec (jen když chtějí mluvit s rodičem či prarodičem, který je právě nepřítomen). Nenosíme telefony v kapsách. Na noc mobily vypínáme nebo je máme mimo ložnici. Vybíráme si přístroje s nižší SAR (silou magnetického pole, kterou absorbuje naše tělo). 



PRO A PROTI PŘIPRAVILI: 
ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU