Návštěvníci mohli na zámeckém nádvoří vidět nejen prezentaci výrobků jejich šikovných rukou, ale také postup, jakým se dubové sudy tradičně vyrábějí.
Plzeňští bednáři jsou vlastně posledními pivovarskými bednáři u nás a možná i jedněmi z posledních v Evropě. Na své řemeslo jsou právem hrdí a věří, že nevymizí. „Bednářem jsem pětatřicet let. K pivovaru jsem měl blízko, protože v něm pracoval můj děda. On jezdil na první cisterně, já jsem přišel do bednárny a už jsem tam zůstal. Jsme vlastně poslední parta osmi bednářů, ovšem zaučujeme do našeho řemesla nové kluky truhláře, takže snad budeme mít pokračovatele. Děláme sudy od dvou až do dvou set litrů. Vyrábíme ovšem i sudy na třicet osm, čtyřicet hektolitrů, každý rok dva, taky nějaké kádě do spilky a další věci, všechno většinou z dubu,“ prozradil jeden z plzeňských bednářů Josef Hrůza. Jak dodal, podobné prezentace, jakou byla ta žamberská, dělají i na jiných místech a všude mají ohlas.

„Udělat čtyřicetihektolitrový sud trvá dvěma lidem zhruba měsíc, pomáhají ještě další. Tyhle velké sudy vyrábíme hlavně pro skanzen. Je škoda, že naše řemeslo mizí. Přitom lidi o naši práci mají zájem, což nakonec vidíte i tady v Žamberku,“ přidal se Jiří Fiala, který se bednářem vyučil v roce 1973.
„Bednařina je řemeslo, které už dnes vlastně nikde neuvidíte a je moc dobře, že je tady možnost ji obdivovat a moci si s mistry bednáři i popovídat,“ pochválil dobrý nápad pořadatelů letošních Slavností dřeva Vladimír Kalous, jeden z návštěvníků vydařené akce.