Už tehdy se netajil svým hlavním cílem: přesunout působiště desítek volnočasových pedagogů a téměř osmi set dětí z nevyhovujících prostor kdysi luxusní vily továrníka Jandery v Lukesově ulici. Objekt, který je už řadu let v podstatě na spadnutí, ale instituce zřizovaná Pardubickým krajem obývá nadále. Proč?

Problém jedna: zřizovatelství
Dům dětí a mládeže v Ústí nad Orlicí je posledním podobným zařízením Pardubického kraje, jež nezřizuje město. Zatímco u ostatních „dédéemek“ už k převodu došlo, v případě toho ústeckého původně plánovaný termín 1. ledna 2011 padl. „Momentálně nás zřizuje stále Pardubický kraj,“ potvrzuje hned na začátku rozhovoru Radek Škarka, jenž příliš nevěří ani termínu převodu ke 30. červnu letošního roku, o němž tvrdí: „To by se muselo začít jednat v lednu. Jenže je 3. března a nic se neděje. Nedávno jsem potkal krajskou radní pro školství paní Pernicovou a ptal se, co a jak. Odpovědí bylo, že máme počkat. Teď kraj spíše řeší gymnázia a slučování škol, my jsme jediné dédéemko zřizované krajem. Jak to obvykle bývá, jsme poslední na řadě.“
DDM tedy musí, jak je ostatně jeho dobrým zvykem, opět čekat. Paradoxně za situace, kdy by se bývalé i současné vedení města převodu organizace pod svá křídla podle všeho nebránilo. Tuto změnu nicméně podmiňuje „změnou bydliště“. „A to je úplně logické, všude se předávalo s nějakým objektem,“ míní Radek Škarka. Do budovy v Lukesově ulici, která patří soukromníkovi a navíc je v prachbídném stavu, se investovat nevyplatí. Rok a půl se tedy hledal vhodný objekt a nakonec i našel, jenže…

Problém dvě: pád varianty „Blank“
Celý rok 2010 koketovala krajská vláda s odkupem bývalé Blankovy továrny na hračky a ředitel Škarka už měl na stole plány, jak by se dala budova takřka v centru města využít. Euforii ale vystřídaly průtahy a pochyby. Po čase se ukázalo, že z varianty „Blank“ zřejmě nebude nic. „Podle kraje je to pasé, návrh se mu nezamlouval. Prošel skrz školský odbor, ale nikoliv přes ekonomický a majetkoprávní,“ krčí rameny šéf DDM a na otázku co nového odpovídá trochu posmutněle: „První impulz musí vzejít z kraje, odtud ale nepřišel ani nějaký náznak. Nevím a čekám. Ale nemyslím si, že posun bude rychlý.“

Problém tři: nejen zub času
Pro kdysi pohlednou secesní vilu je každá zima takříkajíc za trest. Tu letošní sice podle slov Radka Škarky přečkala, ale pohroma se dostavila odjinud. „Teď nám přišel účet za plyn a to byla pořádná darda. Za jednačtyřicet dní jsme protopili přes šestadvacet tisíc. Ve staré budově se musí víc topit, okna netěsní,“ vykresluje realitu ředitel rok a půl po svém nástupu.
A hned přidává další postřeh, kterého si ale všimne každý kolemjdoucí: okolí domu dětí se výrazně proměnilo k horšímu. „Vedle se nastěhovali sociálně slabší. Vytrhali nám veškerá prkna před vchodem, všude jsou střepy, poházené flašky. Kdybych byl rodič, bál bych se sem večer pustit své dítě,“ hovoří nelichotivě o svých sousedech Radek Škarka a k dobru přidává ještě vytlučenou okenici přímo proti domu č.p. 325.

Problém čtyři: přemíra variant
„Jsem optimista, pořád doufám, že se to v dobré obrátí. Naučili jsme se více šetřit, uskromnit se bez toho, že bychom omezovali akce,“ hledá alespoň nějaká pozitiva šéf posledního DDM zřizovaného krajem. Na prognózu si v ošemetné situaci netroufá, zmiňuje ale plných osm verzí možného vývoje, o kterých se podle něj už hovořilo. „Vždycky někdo přijde ve stylu jedna bába povídala. První verze zůstaneme tady, druhá opraví dům a zůstaneme tady. Než ale vynakládat tolik prostředků, to bych dům strhl a začal znova,“ míní pedagog, jenž je i vystudovaným ekonomem, a pokračuje ve výčtu: Třetí je poslední a zatím nejlepší – postaví nám někde zbrusu nový dům, čtvrtá varianta ´Blank´ už zřejmě padla, hovořilo se také o prostorách Elitexu nebo přemístění do některé ze škol.“
Šance pro ústeckoorlické „dédéemko“ částečně vysvitla v souvislosti s odkupem areálu textilky Perla městem. Její prostory nejsou sice podle Radka Škarky pro volnočasové aktivity příliš vhodné, v rámci teoretického přesunu městské knihovny právě do Perly by se ovšem naskytla šance v její současné budově na Velkých Hamrech. „Tomu bych se nebránil, ale až po rekonstrukci knihovny. Nahoře i dole má výborný prostor,“ chválí na závěr ředitel DDM ovšem s tím, že jde o vyhlídku v řádu několika let.

JAN POKORNÝ