Ovšem nejen fotografování a dokumentaristika patří k životním zálibám rodáka z České Třebové. Jak kdysi poznamenal jeho kamarád Jiří Musílek při vernisáži, sudičky mu do vínku daly kromě fotoaparátu ještě další dva dary: geologické kladívko a boty z toulavého telete. A tak v životopisu Milana Michalského najdeme nejen řadu expedičních cest po světě, ale i členství v České geologické společnosti nebo spoluzakládání a předsedání českotřebovskému Mineralogickému klubu.
Milan Michalski také patří ke stálým spolupracovníkům a dopisovatelům Orlického deníku. Letos v květnu oslaví významné životní jubileum. Vitálnímu muži by skutečný věk hádal málokdo.

O autoroviČlen České geologické společnosti.
Spoluzakladatel a předseda Mineralogického klubu Česká Třebová o. s.
Tvůrce geoparku v České Třebové.
Externí spolupracovník Orlického deníku.
Spolupráce s vědeckými institucemi, publikování v odborných časopisech (více než 200 článků, pojednání, recenze, knihy).
Tvorba nových učebních pomůcek (mnohonásobné ocenění v rámci ČR).
Spoluorganizátor expedičních cest po ČR a po Evropě.
Účast na mnoha společných i samostatných fotografických výstavách.
Spolupráce na tvorbě filmů s cestovatelskou a přírodovědnou tematikou.
Ocenění – Cena starosty města Česká Třebová za rok 2010.

Protínají se někdy v jednom čase vaše tři životní záliby: focení, geologie a cestování?
Myslím si, že tyto záliby se nejen nevylučují, ale naopak doplňují. Určitě se pravidelně protínají, dalo by se říci, že prakticky existují stále vedle sebe. Při cestách máte vždy fotoaparát v pohotovosti a protože krajina a příroda jsou nerozlučně spjaty s geologickým formováním Země, je spojitost v tomto případě nezpochybnitelná. Trochu jiná situace je při fotografování přírodnin, jako jsou nerosty a zkameněliny. Tady již musíte fotografované objekty vyhledávat a pořízení snímků není tedy tak jednoduché.
Ve spolupráci s muzeem v České Třebové připravujeme na začátek příštího roku velkou výstavu barevných fotografií právě s touto tematikou. Tento druh fotografie ještě nebyl ve Třebové vystavován, a tak se snad mají návštěvníci na co těšit.

Když jsme u toho cestování, hodně lidí si právě teď plánuje dovolenou. Které místo, ať už u nás v Čechách, nebo ve světě, jim doporučujete? Na které se nedá zapomenout?
Investování do cestování a poznávání je vklad, který vám nikdo nevezme. Mezi mými přáteli je mnoho osobností, které jsou skutečnými cestovateli, horolezci nebo mořeplavci. Přesto, že jsem se podílel na vedení řady expedičních cest u nás i v zahraničí, ve srovnání s nimi se za cestovatele považovat nemohu. Pokud se jedná o cestování po České republice, je jedno, kam v mapě zapíchnete prst. Všude je krásně a je jen škoda, že často hledáme a obdivujeme exotiku v cizině, a přitom ji máme za humny. Pokud se týká zahraničí, cestujeme po světě převážně s manželkou a každá nově navštívená země má své osobité kouzlo.
Kdybych měl seřadit navštívené země podle zážitků, pak bych na první místo umístil, a pro dovolenou doporučil, Norsko, hlavně pro jeho nevyčerpatelný přírodní potenciál. Najdete zde téměř vše, od nádherných hor se zaříznutými fjordy, přes moře, ve kterém se dá koupat, až po rafting na divokých řekách. A k tomu možnost tábořit téměř všude ve volné přírodě. Pro individuální turistiku je atraktivní Korsika, kterou jsme několikrát procestovali a která jistě učaruje především milovníkům cyklistiky. Neopakovatelné jsou Dolomity a pokud hodláte vyrazit někam s cestovkou, pak vřele mohu doporučit nádhernou Madeiru, Kanárské ostrovy, ale i parádní koupání v Jadranu.

Litoval jste někdy, že jste s sebou v důležitém momentu neměl fotoaparát?
Tato pro fotografa nepříjemná situace se mi tak často nestává. Vzpomínám si však i na okamžiky, kdy jsem nechal fotoaparát doma a přišel jsem o unikátní snímky při setkání se zajímavými lidmi.

Vývoj a technika jdou neustále kupředu, jak starý, či nový máte fotoaparát? Podléháte technickým novinkám?
Jak již jsem se kdysi zmínil, na svůj první fotoaparát značky Pentina jsem si ušetřil z prvních učitelských platů. Později jsem vyzkoušel i řadu dalších přístrojů na svitkový film, přes Flexaretu, Zenit až po Canon. Technika se však nedá zastavit a pohodlí digitální fotografie ovlivnilo i mne. Dnes používám dva fotoaparáty Panasonic, oba kompakty, a jsem s nimi velmi spokojen. Malý fotoaparát, který se vejde do náprsní kapsy, dnes dokáže udělat podobnou službu jako drahá digitální zrcadlovka. Pokrok ve fotografické technice jde obrovskou rychlostí kupředu, co bylo nedávno hitem, je za dva roky zastaralé.

Klasická otázka pro fotografa: barevná fotka, nebo černobílá?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Při záběrech krajiny nebo u snímků přírody je použití barvy asi nezaměnitelné. Jiná situace je u portrétní fotografie, kdy naopak barva může hrát negativní roli. Zde existuje reálné nebezpečí, že nás může nekvalitní barevný snímek odvést od hlavního záměru, a to od vnímání fotografované osobnosti. U dokumentární fotografie není čas na dlouhé přemýšlení, a tak fotíte převážně barevně. Moderní fotografická technika umožňuje v případě potřeby transformovat snímek do odstínů šedi. Při listování nezapomenutelnými cestopisy pánů Hanzelky a Zikmunda působí černobílé dokumentární fotografie velmi příjemně a navíc zvýrazňují a podtrhují dobu, kdy byly pořízeny.

Duší jste dokumentarista, upravujete ale někdy fotky ve fotoshopu?
Fotoshop nepoužívám, ale bez jednoduchého programu pro základní úpravu fotografií se neobejdu. I na dokumentárním snímku je třeba použít výřez či drobnou korekturu. Přesto se do snímku snažím zasáhnout co nejméně.

Koupit si dnes dobrý fotoaparát není problém, ale jak se stát dobrým fotografem?
Mám vnuka, který rád fotografuje a pro fotografii má cit. To poznáte, když vezme fotoaparát do ruky a snímek má pomyslnou hlavu i patu. Dnes fotografuje prakticky každý, a fotoaparát je i nedílnou součástí mobilního telefonu. Technika dnes za vás udělá podstatnou manuální práci, ale bez fotografického citu dobrý snímek pořídíte jen náhodně. Stát se dobrým fotografem vyžaduje mnoho hodin práce a především trpělivost. Naše generace měla i výhodu v hodinách prožitých v temné komoře, kdy jste každému obrázku pomyslně vdechovali život.

Máte oblíbený fotografický objekt či místo?
Oblíbený fotografický objekt či místo nemám. Přesto rád fotografuji přírodu, hlavně hory, a obdivuji svět pod mořskou hladinou. Z památek, které zůstaly po zaniklých civilizacích, na mne působí jejich genius loci. Učarovaly mně proto i starověké egyptské památky či loni navštívené římské vykopávky na území tureckého města Side.

Na jaké setkání se známou tváří rád vzpomínáte?
Každé setkání se známou osobností je spojeno s osobním prožitkem. Lidé, kteří rozdávají na jevišti smích a radost, bývají často v osobním životě jiní. Jejich profesionalita jim ale nedovoluje, aby své osobní problémy přenášeli na diváky do hlediště. Naopak zdánlivá nedostupnost jiných se často za jevištěm promění ve vřelost a pochopení. Každá osobnost je tedy jiná. Bohužel, čas neúprosně běží a také archiv fotografií stárne. Velmi rád vzpomínám na setkání s těmi, kteří již zůstali jen na pomyslném filmovém pásu, jako pan Horníček, paní Zázvorková, Brzobohatý a další a začínají nám ubývat i osobnosti z našeho nejbližšího okolí.

Jak reagují populární osobnosti na fotoaparát, nevadí jim, nebo se to někdy neobejde bez přemlouvání?
Tato otázka tak trochu souvisí s tou předchozí. Zachytit lidskou tvář na dokument naráží, i u některých profesionálů, na problém. Nevěřili byste, že mezi herci i zpěváky se najdou velcí trémisté. Hlavním předpokladem pro vytvoření dobré fotografie je proto vzájemná důvěra a snímky musí vznikat se souhlasem fotografovaného. Nikdy jsem nemusel populární osobnost k fotografování přemlouvat. Mám však i zcela opačnou zkušenost, kdy jsem byl mnohokrát požádán, aby směly být mé snímky použity pro osobní potřebu celebrity. Z takového kontaktu vzniká pro fotografa i velmi příjemná korespondence.

Milan Michalski.

Už jste musel nasbírat obrovské množství snímků. Vybíralo se z nich na výstavu těžko?
Za desítky let se v mém archivu nashromáždilo obrovské množství fotografií. Ještě že existují počítače a tím i pohodlná práce s vyhledáváním fotografického materiálu. Horší však bylo ze stovek snímků vybrat právě jen těch několik pro výstavu. Věřte mi, že to bylo velmi těžké rozhodování, a proto doufám, že se pro ty nezveřejněné najde snad prostor na některé příští výstavě.

Výstava, která se koná v České Třebové, je takovým dárkem k vašim kulatinám. Co by bylo pro vás tím nekrásnějším dárkem?
Co si tak přát? Pro sebe i nejbližší hlavně hodně pevného zdraví, protože právě od něj se odvíjí vše další. Narodil jsem se na sklonku druhé světové války a nikdy jsem žádnou na vlastní kůži nezažil. A to je také to, co bych chtěl popřát i ostatním.