„Výrazně těžší to bylo pro manželku. Já jsem to bral z hlediska sportu, ve kterém jsem se pohyboval, trochu lépe. Ale zvládli jsme to. Ani manželka nelituje,“ povídal Daniel Krčmář. „Vždy jsme se bavili s Michalem o tom, že talentovaných sportovců je spousta. Rozhoduje, kdo talent dokáže rozvinout, pracovat na něm a mít morální vlastnosti posunout ho k maximálnímu výsledku. Pořád makat. Kdo víc pracuje, je schopen dosáhnout lepšího výsledku než ten, kdo má talent, ale nedává tomu všechno,“ řekl.

Daniel Krčmář se poznal s manželkou Vlaďkou, Vrchlabačkou, na sportovním gymnáziu v Jilemnici, kam přišel ze Žamberku. Po gymnáziu zůstali ve Vrchlabí. „Když bylo Michalovi půl roku, přestěhovali jsme se na Slovensko do Banské Bystrice, kde jsme žili tři roky. Potom jsme se vrátili do Vrchlabí,“ přiblížil cesty rodiny. V armádním klubu Dukla Banská Bystrica se věnoval vrcholově biatlonu a po rozdělení federace získal slovenské občanství.

„Existovaly dvě možnosti. Buď se vrátit do Čech a snažit se získat pozici tam, nebo zůstat na Slovensku, kde jsem měl místo jisté. Společně s dalšími třemi kolegy jsme se rozhodli pro sportovní kariéru na Slovensku,“ vysvětloval.

Po olympiádě v Lillehammeru se ovšem situace otočila. „Na olympiádě se to nikomu z nás nepovedlo. Byl jsem 54. a objevily se tlaky, proč jezdí Češi za Slovensko, že nereprezentují v top formě. Stala se z toho taková sportovně-politická hra. Trošku mi to zprotivila a ukončila působení na Slovensku, stejně jako ostatním českým klukům. Pro mě to znamenalo také konec sportovní kariéry ve 23 letech,“ popsal svůj příběh.

V Čechách byl kádr plný, proto se Daniel Krčmář pustil do obchodní činnosti. Zavětřil a začal pracovat pro lyžařské značky Salomon a Rossignol, dělal pro velkoobchody v České republice. Později přešel k maloobchodu a s kamarádem Radkem Vanclem otevřeli ve Vrchlabí lyžařský obchod se servisem. Později přidali další v Praze na Barrandově. Jemu se teď věnuje otec olympijského medailisty.

Ačkoliv to také dotáhl až na olympiádu, radit synovi si netroufá. „Biatlon se hrozně moc změnil. Je dynamičtější, rychlejší, je to větší adrenalin,“ poukázal na nejviditelnější změny.

Michal Krčmář koketoval nejdřív s fotbalem. „Jako každý kluk kopal do mičudy. V šesti letech jsem postavil fotbalistu na běžky. Šlo mu to dobře, chodil do sportovní třídy na ZŠ náměstí Míru ve Vrchlabí, Aleš Suk ho učil základy klasického lyžování. Později si zkusil biatlon, absolvoval několik soustředění a táborů s letohradským klubem,“ vzpomínal.

Když bylo Michalovi třináct, přišel podle otce klíčový moment sportovní kariéry: „Rozhodli jsme se, že zůstane v Žamberku u mých rodičů a soustředí se plně na biatlon v Letohradu u lidí, které jsem dobře znal, Čendy Suchomela a Vlastíka Vávry.“ Nejen rodina takového rozhodnutí nelituje.