Vzpomínky na válku

Slavnostního aktu se zúčastnil i tajemník velvyslanectví Ruské federace Denis Vengerskiy a členové Československé obce legionářské. Vasil Timkovič podle svých slov přebíral medaili s různými pocity. „Po bitvě u Sokolova jsme se přemístili do Novochoperska, kde jsem prodělal poddůstojnickou školu a stal se velitelem spojovacího družstva," zavzpomínal Vasil Timkovič na čs. zahraniční armádu, do které dobrovolně vstoupil v Buzuluku, a dodal: „Pak jsem se s dalšími spolubojovníky účastnil bojů na frontě, počínaje Kyjevem, až do ukončení války, tedy až do Prahy."
Zmiňované jubileum už klepe na dveře. „Vzpomínky na minulost," říká Vasil Timkovič na otázku, co v něm osobně evokuje květen 1945. „Těch vzpomínek by bylo hodně, třeba na Duklu," dodává válečný veterán.

I z vyprávění Boženy Ivanové o válečných útrapách mrazí. „Byla to hrůza, co jsem viděla a prožila. Tisíce a tisíce mrtvých. Bylo mně patnáct, šestnáct let," vzpomíná dnes již poslední žijící příslušnice paradesantní brigády z Jefremova. Z udělené pamětní medaile měla vitální žena radost: „Velice si toho považuji a jsem ráda, že jsem se toho dočkala." Nám všem by přála, aby byl světový mír už napořád. „Musí být klid zbraní. Život je jen jeden a nikdo o něj nechce přijít, ať je mladý, nebo starý," podotýká Božena Ivanová.
Medaile předával zástupce vojenského a leteckého přidělence Ruské federace v ČR Alexander Fedyaev. „Chceme ocenit vaše hrdinství, vaše činy," adresoval veteránům děkovná slova.

Plukovník v.v. Vasil Timkovič

Vasil Timkovič.

Vasil Timkovič se narodil na tehdejší Podkarpatské Rusi, po okupaci ČSR a zahájení II. světové války utekl přes Polsko do Sovětského svazu, byl vězněn tři roky v gulagu a poté v roce 1943 nastoupil v Buzuluku do armády generála Ludvíka Svobody. Bojoval o Kyjev, Duklu nebo Liptovský Mikuláš. Velel během II. světové války v Karpatsko – dukelských operacích spojovacímu družstvu. Je to jeden z mála pamětníků, který prošel po boku generála Svobody celou východní frontu až do Olomouce. Účastnil se i jedné z nejslavnějších bitev u Biele Cerkve.
Zdroj: www.osobnostiregionu.cz

Nadporučík v.v. Božena Ivanová

Božena Ivanová.

Její otec jako odborník pracoval v Sovětském svazu v podnicích těžkého průmyslu. Když rodina uslyšela zprávu o formování čs. zahraniční jednotky, vydala se do Buzuluku, kam dorazila v srpnu 1942. Následoval přesun do Jefremova. Jako příslušnice 2. čs. samostatné paradesantní brigády prošla Božena Ivanová (Fialová) tvrdým a náročným paradesantním výcvikem. Do bojů její brigáda nakonec nasazena nebyla. S vojskem prošla dukelským bojištěm v lednu roku 1945. Během války se poznala se svým budoucím manželem, pilotem Pavlem Ivanem.
Zdroj: www.csol-uo.cz