„Mám ráda svět dnešní, po něm sama jdu a nevím, kam. Náš premiér v Praze běsní, že covidu unikám. A já s nebem nad hlavou cítím jaro a to mi dovolí být sem tam venku s rouškou, a to mi nevadí. A od čtvrtka respirátory na každém rohu nás čekají, Blatný to však neuhlídá a my jsme zoufalí,“ napsala v březnu žákyně Daniela. Její veršované prožívání pandemie je tak jednou z 615 odpovědí žáků, kteří poslali svůj vzkaz do pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí.

„Nevěděli jsme, kolik můžeme oslovit dětí, ale že jich bude nakonec přes šest set, tak to nás vážně moc mile překvapilo. Žáci psali eseje, básně, otužovali se, vařili, šili, pěstovali. Zaujala nás opravdu především pestrost příspěvků, ale také fakt, že si náš projekt řada učitelů vzala jako osobní výzvu, a zapojili tak do tvoření často i celé třídy,“ vysvětlila ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Petra Novotná. Žáci totiž nepsali jen dopisy a básně, ale doma se učili také vařit jako například žáci Základní školy Nádražní v Žamberku dokumentovali, co se naučili v karanténě uvařit či upéct.

„Odpoledne přišli rodiče, to je trochu větší sranda, i když se zase baví jen o práci a o tom koronaviru. Konečně si mamka na mě udělala čas a jdeme dělat úkoly. Nebaví mě to, zívám nudou. Mamka zvyšuje hlas a povídá, že se na to může vyprdnout, aby mě vysvětlovala něco, když ji stejně neposlouchám, ale to říká skoro každý den,“ napsala žákyně Základní školy Nádražní v České Třebové.

Výzva přišla na konci února 2021 a probíhala během měsíce března. Jeden jediný měsíc tak stačil na to, aby žáci a kantoři napříč krajem podali svědectví o tom, jak žili v době, kdy dveře škol na dlouhé měsíce zavřel koronavir. Deník v Ústí nad Orlicí navíc dostal fyzickou podobu a tištěnou sbírku zážitků z karantény nyní Petra Novotná s kolegyněmi rozváží do jednotlivých škol. Těm se navíc povedlo pro projekt získat řadu sponzorských darů. Deník týhle doby tak podpořil Český rozhlas, Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje, Linka důvěry, BESIP a mnoho soukromých dárců.

7. května pak tištěný Deník týhle doby aneb Offline v online slavnostně pokřtil krajský radní pro školství Josef Kozel. „Jsem rád, že jsem měl tu čest a mohl pokřtít vzniklý deník plný skvělých nápadů, jak se zabavit v této nemilé době, a to bez použití digitálních technologií. Jak mi paní ředitelka prozradila, účast v tomto projektu byla opravdu hojná. Je jen dobře, že si děti umí při distanční výuce od internetu odpočinout a zabavit se jinak, ať už je to při sportu či vaření. Takové projekty vždy rád podpořím,“ řekl během křtu Deníku radní Josef Kozel.

ŠKOLA V KORONĚ „Doma stále sedím, do počítače na učitelku hledím. Výuku nevnímám, na školu vzpomínám. Na prázdniny jsem se těšíval, na hory nebo k vodě jsem jezdíval. Teď se těším do školy, až nebudou online hodiny. Doma už dále nechci být sám, bojím se, že spolužáky ani nepoznám. Moje učitelky se taky jistě změnily, vždyť u kadeřníka rok nebyly. Marie Terezie, ta by koukala, do stolu by nejspíš bouchala. Kde jsi, povinná školní docházko, nebo obyčejná procházko. Divil by se i Jan Amos, jaký je ve školách chaos. Korono, korono táhni už někam, do školy vážně už spěchám,“ napsal jeden z žáků Základní školy Sloupnice.

Deník téhle doby aneb offline v online v PDF zde ! ! !