Zima se blíží. Jaký je váš vztah k lyžování, máte nějaká oblíbená místa, můžete srovnávat úroveň služeb v nich?

„Nejsem žádný vrcholový lyžař, pro mne je lyžování především zábavou a odpočinkem. Začínal jsem poměrně pozdě, což se také podepsalo na úrovni mého lyžování. Někdy si dokonce myslím, že jsem na sjezdovce nebezpečný.
Jezdíval jsem rád do Čenkovic, ovšem v současné době preferuji zahraničí. Když už se dám na lyžování, musí to být alespoň týden v kuse. Vytáhnu své náčiní, odjedu, no a když se vrátím, zase ho nacpu do skříně a vesměs je s lyžováním na rok konec. Vyrážet o víkendu jen na jeden den si, bohužel, dovolit nemůžu.
Musím se přiznat, že mám všechno, co k lyžování patří, ovšem kromě lyží. Asi by to pro mě byla zbytečná investice. Mám boty, oblečení, ale lyže si půjčuji. Má to jisté výhody, pokaždé mohu vyzkoušet nějaký nový model. Takže jsem vlastně vždycky in.
Pokud mířím do ciziny, tak nejčastěji do rakouského Schladmingu, kde to mám hrozně rád. Není to až tak daleko, šest set kilometrů, možná méně. Líbí se mi, že než tam člověk sjede kopec, může se po cestě zastavit u dvou, třech hospůdek. Taky jsem do Rakouska jezdil na ledovec, kromě lyžování mám moc rád ´opalovačku´ na lehátku (úsměv).
Pokud bych měl srovnat lyžování u nás a v Rakousku, je jasné, že tam jsou služby na vyšší úrovni, jde tam o mnohem větší byznys, do kterého se také mnohem víc investuje. Je to pochopitelně dané i podmínkami, které tam mají, je tam především jistota sněhu. Musím ale upřímně říci, že kvalita služeb v našich střediscích se v posledních letech také zásadně zlepšila. Pamatuji, že před nějakými deseti lety nebyly někde vůbec upravované sjezdovky, dnes už mají i v malých střediscích rolby a sněhová děla, opravdu se snaží. Jen ta jistota sněhu u nás prostě chybí.“