Ve třetím ročníku studia má Lucie Tobišková z Libchav práce nad hlavu. Na dveře klepou závěrečné zkoušky, do toho praxe. Nic zvláštního, řeknete si. Jenže mladá kadeřnice se může pochlubit výrazným úspěchem, Střední odbornou školu a učiliště v Lanškrouně totiž reprezentovala na republikovém finále soutěže Kalibr Cup, které se konalo v rámci veletrhu World of Beauty & Spa na pražském výstavišti. A to tak dobře, že v kategorii účes „ala Egypt“ ukázala všem konkurentkám záda. I při svém náročném programu si Lucie Tobišková našla čas a zodpověděla několik otázek Deníku.

Z lanškrounské soutěže jste postoupila jako druhá v pořadí, v Praze vyhrála. Čekala jste takový úspěch, nebo to pro vás bylo překvapení?
Bylo to pro mě velké překvapení, byl to můj sen. Ale už to, že jsem se finále zúčastnila, pro mě moc znamenalo a jsem za to vděčná. Na finálovou soutěž v Praze v Holešovicích jsem se velmi těšila, výhra v této soutěži mě moc potěšila! Nepočítala jsem s tím, ale v myšlenkách jsem si úspěch velmi moc přála a na chvíli si představila, jaké by to bylo být první.

Může vám vítězství v takové soutěži třeba nějak pomoci do budoucna?
Úspěch mi může nějak pomoci při hledání práce, ale zatím jsem žádnou nabídku neobdržela. Teď je pro mě důležité se soustředit na závěrečné zkoušky, které mě čekají v červnu.

Ale nějaká oslava takového úspěchu jistě proběhla, viďte.
Úspěch jsem samozřejmě oslavila s rodinou i přáteli!

A jak jste se připravovala na pražské finále?
Pražskému finále jsem věnovala spoustu svého volného času, stejně jako předešlé soutěži v Lanškrouně. Sama jsem si navrhovala oblečení, které mi sousedka paní Jetonická ochotně ušila, za to jí moc děkuji. Poděkování patří i ostatním, kteří se nějak na mém vítězném modelu podíleli. Větší úpravou na samotné finále byla záměna plastové čelenky v podobě kobry za ručně vyrobenou bronzovou čelenku a zatočeného hada na horní plochu účesu. Doplňky mi vytvořil po společné domluvě umělecký kovář pan František Bečka.

V Lanškrouně jste byla doma, pražské Holešovice pro vás musely být velkou neznámou. V čem se obě soutěže lišily, jaká byla konkurence?
Kdybych měla shrnout a posoudit obě soutěže, tak v Praze to bylo vše takové uspěchané. Celá soutěž uběhla velmi rychle, když nepočítám čekání na výsledky. Soutěž v Lanškrouně jsem si užila více, přece jenom jsem prostředí znala a byl čas si v klidu prohlédnout ostatní soutěžní účesy.

A co tréma, zná kadeřnice něco takového?
Jistě. V Praze jsem měla větší trému a také to bylo vidět. Důležité pro mě bylo, že jsem tam měla po boku své nejbližší, kteří celou dobu přihlíželi a podporovali mě. Konkurence byla veliká, každý účes byl originální, sama jsem měla vybrané favority.

Studujete, pokud vím, ve třetím ročníku. Nakolik vám necelé tři roky v lanškrounské škole pomohly zdokonalit vaše kadeřnické umění a v čem hlavně? Měla jste obor zájem už dříve?
O obor kadeřnice jsem se zajímala již dříve, asi tak od osmé třídy. Čím více vím o oboru, tím více mě přitahuje! Ve škole jsem vystřídala tři učitelky odborného výcviku. Každá vyniká v něčem jiném, ale nejvíce mě naučila paní Suchomelová, kterou jsem měla nejdéle a oblíbila si ji. Nyní docházím na praxi k paní Pirklové do kadeřnictví Fantasy v České Třebové, u které jsem také spokojená. Pokud jde o školu, ráda se dovídám novinky v oboru, ale nebudu předstírat, že do školy chodím každý den s nadšením. Za celé tři roky jsem získala základy, které jsou pro můj obor důležité. A také se zúčastnila školních soutěží. Další důležitou věcí je, že jsem se naučila pracovat se zákazníky, kteří pravidelně navštěvují učňovský salon.

A teď ze školy do „procesu“, to musí být pořádná změna…
Na nové praxi v České Třebové jsem něco přes tři týdny, prozatím si ještě zvykám na nové prostředí a lidi. Je to rozhodně jiné než na učňovské praxi, klientela je přeci jenom větší. Získávám nové zkušenosti a každopádně si zatím nestěžuji. Ráda a co nejvíce se věnuji každé zákaznici, která salon navštíví. Po mém úspěchu se moje klientela nezvýšila, dobře vím, že se nebuduje ze dne na den, ale roky s přibývajícími zkušenostmi a větší praxí.

JAN POKORNÝ