Známý lanškrounský farář Zbigniew Czendlik půjde volit hned poté, co se volební místnosti otevřou.

„Pak odjíždím do Polska a vrátím se v sobotu. Pochopitelně budu s napětím očekávat výsledky voleb, hlavně komunálních,“ podotkl Czendlik. A co soudí o komunálních volbách? „Skutečně mi vadí a štve mě, že se půtky a hádky přenášejí z velké politiky i do komunálu. Víc se mi líbí polský model, kde se v malých městech a obcích nevolí podle politického klíče, ale jsou rozdělená do jednomandátových okrsků a lidé si volí svého zástupce. Ve velkých městech se volí podle politického klíče, jsou více anonymní. Zkušenost mám takovou, že malá sídla se rozvíjejí mnohem lépe než místa, ve kterých funguje ten politický bič. Lidé totiž neztrácejí sílu na to, aby něco bourali, ale soustředí se víc na to, aby něco budovali. Nestává se, aby se lidé vzájemně osočovali, ti, kteří spolu kdysi chodili do jedné třídy se teď na náměstí obloukem míjejí. Uvítal bych, kdyby byla zavedena přímá volba starostů. Teď se někdy stává, že zastupitelstvo nemá z čeho vybírat a do této funkce jsou vybíráni lidé náhodně,“ konstatoval duchovní.

Před pár měsíci při parlamentních volbách byl Zbigniew Czendlik hostem předvolebního pořadu Václava Moravce. Řekl tehdy, že politici jej nemohou zklamat, protože nemá žádná velká očekávání. Při komunálkách ve „svém“ Lanškrouně však to samé necítí. „V případě komunálních voleb to samé říct nemohu, moje očekávání jsou větší. Chci, aby město žilo kulturním, společenským i sportovním životem, chci, aby se rozvíjelo, bylo čisté a zajímavé pro lidi zvenku. Aby poskytovalo standardní služby seniorům a hendikepovaným skupinám… Už to není jako u těch ´velkých´ voleb, protože moje očekávání od lidí, kteří budou zvoleni, jsou velmi konkrétní.“

Cestovatel a fotograf Leoš Šimánek nebude volit ve své rodné Chocni, žije totiž ve Rtyni v Podkrkonoší, kde bude i volit. Procestoval svět a může porovnávat předvolební kampaň doma a v zahraničí. „Předvolební kampaň v republice je stejně bohatá jako třeba v Německu, kde jsem to měl zažité. Negativní kampaň provázela parlamentní volby, nelíbilo se mi, jak jeden házel špínu na druhého, ale teď mi to nepřipadá. Jezdím hodně po republice, ale podobné negativní výpady jsem nezaznamenal, možná se poučili, že to nebylo ideální. Jen když jsem byl v Olomouci, z každé strany náměstí se nesla jiná muzika. Trošku mi vadilo, že jeden se snažil druhého překřičet,“ podělil se o své postřehy Šimánek.

V první den voleb zpravidla chodívá volit i špičkový imitátor Václav Faltus z Letohradu. Do volební místnosti přichází rozdávat dobrou náladu. „Já se vždy těším, protože když do volební místnosti přijdu, jsou tu dosti vážní, já je povzbudím a pobavím. Komise se zeptám, zda mohu volit za všechny ty, které napodobuji, ale vím, že mi to parlament neschválil a neschválí… Vždycky se říká boj o hlasy, já ty hlasy vlastně mám také, i když trochu jiné. Když bych mohl volit všemi 257 hlasy, co napodobuji, určitě bych to udělal dobře, ale zase mi dají jenom jeden hlas.“ Václav Faltus má legraci rád, ale nerad by, aby si někdo myslel, že ji má z voleb. Ty jsou prý vážná věc. Imitátor chodí ke všem volbám. Na názor některých lidí, že Senát je zbytečný, Václav Faltus říká: „Jednou už se ustanovil… Říká se hezkým slůvkem, že je to taková naše pojistka demokracie , tak doufejme, že bude dobrou pojistkou i do budoucna.“

(daf, miš)