A i když dvouměsíční koronavirová pauza byla k narozeninám nečekaný a rozhodně nechtěný „dárek“, majitel Pavel Tacl zůstává optimistou. „Jak říkám, žijeme, tak se nic tak strašného zatím nestalo,“ podotýká. V Novém Dvoře, jehož je muzeum součástí, je stále co vylepšovat.

Muzeum řemesel bylo otevřeno na Den muzeí 18. května 2000. S jakými pocity jste slavil výročí?
Nebyl to nijak výjimečný den než každý jiný, člověk má stále tolik starostí kolem všeho, co podniká. Samozřejmě je to důvod se ohlédnout, co se udělalo dobře, co špatně… Já se ale spíš snažím dívat stále dopředu, máme rozdělané další expozice, pracuje se na nich postupně, je to limitované jak časem, tak i financemi. To mě tak nejvíc zaměstnává.

Expozice stále posouváte dopředu. Na čem pracujete teď?
Půl roku jsme vyklízeli dva prostory, ve kterých se za těch dvacet let nashromáždilo mnoho přebytků, věci, které jsme odněkud přivezli, protože nám lidé říkali odvezte si to všechno. Ale všechno se nepoužije, něco se vám sejde pětkrát a bohužel za těch dvacet let jsou některé věci zralé tak na oheň, a to doslova a do písmene, protože se rozsýpají. Třídění bylo náročné, musíte každou věc vzít a pracovat s ní, jsou evidence. Hlavně jsme nechtěli vyhodit nic, co má určitou hodnotu vypovídající o dané době nebo řemesle. Vyhazovali jsme jenom části nebo ztrouchnivělé věci, které už k ničemu nebyly. Vyklizené prostory budou už brzy sloužit pro nové expozice.

Na jaké nové expozice se můžeme těšit?
Trasa, kterou chceme dokončit, se jmenuje Těžké stroje v provozu, bude to trasa G. Budou zde umístěny těžké stroje, některé už tam jsou a abychom je vůbec mohli nastěhovat, museli jsme po dvaceti letech zrekonstruovat celý nájezd, který byl za zenitem nosnosti. Podaří se nám ji otevřít zřejmě závěrem letošního roku. Do prostor, které jsme vyprázdnili, chceme přestěhovat betlémy. Rozrostly se natolik, že už se do původní expozice nevejdou. Jsou to natolik pěkné a hodnotné exponáty, že si zaslouží stálou výstavu, nejenom tu vánoční. I to by se nám mohlo podařit ještě letos.

Jak přežilo muzeum dobu koronavirovou?
Samozřejmě to pro nás byla ztráta. Čas, kdy jsme měli zavřeno, jsme využili k vyklízení skladů a pilně jsme pracovali na vylepšení expozic. Například jsme ve všech pětašedesáti vitrínách vyměnili standardní zářivky a na mechanické trase všechny halogenové reflektory za LED osvětlení.

Na konci května muzeum oznámilo, že bez náhrady ruší oblíbenou Řemeslnickou sobotu, která se měla konat 4. července. To bude další ztráta.
Líto je mi práce, kterou s každým ročníkem máme, protože trvá několik měsíců. Musíme zajistit program, který sice Řemeslnickou sobotu doplňuje, ale je strašně důležitý, protože podle programu se lidé rozhodují, zda přijedou nebo ne. Musí být sestaven tak, aby byl v něčem zajímavý, nový, aktuální. To není jednoduché, protože ne všichni interpreti vystoupit chtějí nebo mají volno a když se vám to konečně podaří sestavit, máte základ a na to nasmlouváte další řemeslníky včetně parních strojů na mlácení slámy, mimochodem máme tu připravený vůz se snopky, nic z toho nebude využité. Ale já vždy říkám: Žijeme, tak se nic tak strašného zatím nestalo.

Oblíbený exponát

Vystavujete tisíce exponátů. Jsou mezi nimi i vaše srdcovky?
Nejvíc k srdci vám přirostou exponáty, které mají nějaký příběh. Například na podzim se nám podařilo získat úplně náhodou soubor dřevěných strojů z obce Nový Dvůr u Chotěboře, což je zajímavá shoda jmen. Jsou to asi sto let staré stroje neuvěřitelné kvality po konstrukční i technické stránce, a přitom si je ten člověk vyrobil pro svoji vlastní potřebu, nikoliv do výroby. V neuvěřitelných podmínkách měl stroje, které by pomalu mohly být na světové výstavě. Mě velmi upoutala vrtačka, která stojí na podstavci vyrobeném z pařezu přitaženého z lesa. K tomu exponátu teď často vodím návštěvy, protože to je prostě světový unikát, to nikde neuvidíte.

Kolik lidí do muzea ročně zavítá? Co návštěvníky v expozicích přitahuje nejvíc?
Když vezmu počty za dvacet let a vydělím je dvaceti, je to přes 23 tisíc lidí ročně. Návštěvnost měla stoupající tendenci před minulou krizí v roce 2009, kdy jsme mívali 30 až 33 tisíc lidí za rok, což byl na to malé městečko naprostý úspěch. S nástupem dalších turistických cílů - už nejsme sami v regionu, kdo něco nabízí - to začalo klesat, ale i tak přesahujeme návštěvnost běžných muzeí troj, čtyř až pětinásobně.
Co přitahuje nejvíc, je těžké říct konkrétně. Nejoblíbenější je určitě trasa A ve třech patrech sýpky, koncipovaná pro celou rodinu. I na mechanické trase někteří lidé žasnou. I manželky, od kterých občas slyšíme „No jo, řemesla, to zas budou nějaké soustruhy“, nakonec mají nejvíc otázek, protože je to zajímá. Oblíbená je docela i zubní a gynekologická ordinace, kde lidé stále objevují něco, co je někdy i rozesměje. Nejmenší zájem je bohužel o expozici zemědělství. Je to asi tím, že ty stroje má skoro každý doma ve stodole a nepotřebuje se na ně dívat. Proto ji chceme spojit i s něčím jiným, aby byla atraktivnější.

Dají se ještě dnes na půdách objevit poklady?
Už tak deset let nic nesháním, takže to neumím posoudit. Nabídky spíš přicházejí, lidé jsou někdy až rozmrzelí, že nabídnuté věci nechceme, ale my nemůžeme pořád přijímat to samé. Občas se objeví i něco hodně zajímavého, ale to nenajdete, to vám musí někdo nabídnout. Třeba před dvěma lety se ozval pan Papoušek z Ivančic, že má po svém otci dílnu hřebenáře. Hned druhý den jsme tam byli s autem. Čekáme na to, až se na hlavní trase uvolní místo, abychom dílnu hřebenáře mohli nastěhovat a vystavit. Cením si toho, že existují lidé, kteří - když nastane čas - ještě ty věci nechají zužitkovat ve prospěch historie, nedají je do šrotu za tři koruny kilo.

Muzea, aby přilákaly návštěvníky, zapojují interaktivní prvky a moderní technologie. Půjde touto cestou i Muzeum řemesel?
Například v ordinaci interaktivní zdroj máme, lidé si tu mohou pustit staré filmy, třeba operaci otevřené zlomeniny ruky nebo trhání mandlí. Sledujeme ale, že o to není až tak úplně velký zájem. Mnoho lidí v určitých věkových kategoriích, kteří naše muzeum navštěvují, tlačítkové displeje neovládají. Samozřejmě se tomu ale nechceme vyhnout a výhledově se na každém patře trasy A informační kiosek objeví. Letošní novinkou jsou popisky, jsou v jazykových mutacích, doplněné o nové informace a zároveň pokrácené tak, aby si je lidé měli chuť přečíst, protože textu není mnoho.

Co vás v brzké době čeká?
Čeká nás oprava střechy. Vypuknout by měla v srpnu, zatím na ni sháníme peníze, protože je to obrovská investice, řádově několik milionů. Situace tomu vůbec nenahrává, protože všude se seškrtávají rozpočty a my jsme ztratili dva a půl měsíce na tržbách. Střecha už je však v takovém stavu, že to nesnese odklad.

Víte, že…

Muzeum řemesel sídlí v barokní sýpce, kterou společně s dalšími okolími objekty koupili manželé Drahomíra a Pavel Taclovi a postupně přestavěli na Společenské centrum Nový dvůr.

V současné době nabízí osm tras: expozice řemesel ve třech patrech sýpky, mechanické dílny, pilnice, vozovna, zubní a gynekologická ordinace, školní třída, zemědělství a retro.

Prohlídka hlavní trasy A je možná i individuálně bez průvodce. K nejoblíbenějším exponátům zde patří vyřezávaný mechanický skanzen vyrobený přímo pro Muzeum řemesel. Třebechovický řezbář v něm rozpohyboval řemeslníky, kteří předvádějí patnáct řemesel.