Soňa Marešová sice svého syna nedala na hokej, aby měla doma malého Jardu Jágra, nepopírá ale, že při výběru sportu hrála česká náklonnost k hokeji svou roli. Mnozí rodiče jdou ale ještě podstatně dál. To ze své zkušenosti potvrzuje hokejový trenér Juraj Hrčka: „Každé úspěšné mistrovství funguje na děti a především na rodiče. Po loňském zlatu se nám nábor zvýšil řádově o šedesát procent. Děti přicházely vybavené dětskými reprezentačními dresy – nejčastěji s číslem 68 – které jim rodiče automaticky nakoupili. Zlatá z mistrovství světa je zkrátka stokrát lepší než nějaká marketingová akce.“ Letos to sice na zlato nedopadlo, ale po úspěšném tažení Čechů šampionátem se i tak dá v září při náborech očekávat zájem malých hokejistů i jejich rodičů s velkými sny.
Magická moc „šedesát osmičky“ ale podle trenéra rozhodně není na škodu, ba naopak. „Děti mají k hokeji jiný přístup právě díky tomu, že znají to číslo 68, Jágra, a všichni chtějí být jako on. Je to stoprocentně ku prospěchu věci,“ je si jistý Juraj Hrčka.
Smutným paradoxem ale je, že některé děti, které plní sny svých rodičů, často končí právě kvůli nim. „Těch nejmenších začíná patnáct až dvacet, zůstává ale jen deset až patnáct. Je to časově náročné,“ potvrzuje Hrčka, trenér dlouhoňovického „áčka“ a rychnovského hokejového „potěru“. Tomu se na Orlickoústecku věnují také hokejové kluby v Lanškrouně, Chocni nebo České Třebové. Brzy by k nim mohl přibýt i Žamberk, kde vznikl nový zimní stadion.