Související články naleznete vpravo…

I Vy můžete vyjádřit svůj názor, přispějte do diskuze pod článkem…

Ohromnému zájmu médií i ústecké veřejnosti se těšila páteční návštěva nedávno jmenovaného ministra dopravy Petra Bendla. Ten se přijel na vlastní oči podívat, v jakém stavu se nachází objekt, který by chtěla správa železnic vyhodit do vzduchu, přestože téměř patnáct tisíc lidí vyjádřilo podpisem pod peticí s tímto krokem nesouhlas.

Ministra přivezlo do Ústí Pendolino

V jedenáct hodin dopoledne bylo na hlavním vlakovém nádraží ve městě pořádně rušno a také nezvykle čisto. Z Pendolina, které v Ústí mimořádně zastavilo, vystoupil ministr dopravy spolu s generálním ředitelem Správy železniční dopravní cesty Janem Komárkem a s početnou delegací zamířili do nádražní restaurace. Právě tam proběhlo hodinové setkání s příznivci ojedinělé budovy, zástupci města a dalšími významnými osobnostmi. A výsledek médii a veřejností ostře sledované události? Nádraží se možná bourat nebude.

„Jsem ve funkci teprve krátce, ale o tomhle nádraží slyším pořád. Mohu vám říci, že varianta, která umožňuje zachovat budovu, existuje. Teď se musíme bavit o budoucnosti nádraží v případě jeho zachování. Myslím si, že není nutné budovu demolovat, pokud najdeme její rozumné využití, které by nebránilo železnici,“ řekl k radosti většiny přítomných ministr Bendl. „O celé záležitosti jsem mluvil s ministrem kultury a jsme připraveni na další debatu,“ dodal.

Generální ředitel SŽDC Jan Komárek už v Ústí také mluvil smířlivějším tónem: „Jsem tady v roli někoho, kdo jakoby touží zbourat nádraží, ale tak to není. Tento úsek byl vypuštěn z první fáze modernizace koridoru, protože se nevědělo, co s ním. Rekonstrukci chceme zahájit ještě v letošním roce. Dnes po prověření situace mohu odpovědně prohlásit, že existuje varianta, která umožní zachování budovy a dosažení maximální rychlosti. Na stole jsou tři možnosti.“

Co řekli o nádraží a jeho budoucnosti:

Olga Sommerová, dokumentaristka: „Ministr Bendl dostal dopis od senátora Jaromíra Štětiny a myslím, že o problému už dříve věděl. Co si slibujeme od pátečního setkání? Slibujeme si jakýsi zvrat, nechceme to ale zakřiknout. Snad se o nádraží začnou zajímat naši nejvyšší představitelé. Přišla nám navíc odpověď od paní Danuty Hübner z Evropského parlamentu. Za sebe mohu dodat, že se vždy stavím za to, abychom zachovali paměti naší země. Bez poezie nemůžeme přežít, nejsme stroje. Vadí mi, že se pořád jenom pospíchá. Že se v zájmu takzvaného pokroku kácí stromy, ničí příroda, bourají památky a ničí lidské životy, jenom abychom někam dojeli o deset minut dříve. Existuje možnost, jak skloubit koridor a původní nádraží.“

Generální ředitel SŽDC Jan Komárek už v Ústí také mluvil smířlivějším tónem: „Už podle lahve hořké medoviny, kterou jsem dostal, tak pravděpodobně jsem tady v roli toho, kdo touží zbourat nádraží v Ústí nad Orlicí. Myslím si, že to tak určitě není. My sami bychom nikdy nedosáhli na demoliční výměr, k tomu se musela spojit spousta názorů. Příroda nám tady mezi Českou Třebovou a Chocní nadělila největší oříšek, jak tady v údolí Tiché Orlice dosáhnout parametrů trati 21. století. Tento úsek byl vypuštěn z modernizace prvního koridoru, protože se nevědělo co s ním. Současně stanice v Ústí nad Orlicí je připravena k rekonstrukci teprve teď, my ji chceme zahájit v letošním roce a myslím, že si tady dnes slíbíme, že ji v tomto roce také zahájíme. Koridor určité parametry prostě musí mít. Téma není ale až tak dalece o trati, spíše o této budově. Žádné řešení, které se nabízí a které se posuzovalo v minulých letech, nemá jenom všechny klady a současně žádné z nich jenom zápory. Dnes po dalším podrobném prověření situace tady v Ústí nad Orlicí mohu určitě odpovědně prohlásit to, co tady před chvílí avizoval pan ministr. Existuje varianta, která umožní při zachování této budovy dosažení i té maximální rychlosti 160 kilometrů v hodině. Na stole máme tři varianty. Začnu tou, která by se vám líbila nejméně: dopravní budova by se zbourala, mohla by se k sobě přiblížit obě kolejiště a nová výpravní budova by byla v jižní poloze s dostatečnou kapacitou pro parkování a napojení na silniční síť. Druhá varianta počítá se zachováním této budovy jako výpravní. Varianta třetí, tou je zachování této budovy a současně vybudování nové. Tato varianta s sebou nese otázku využití stávající budovy, pokud by do budoucna neplnila své původní poslání. Ale znovu opakuji, letos bychom chtěli začít stavět a pokud se nerozhodne co nejdříve, tak by se asi stavět nedalo. Myslím si, že jsme schopni přeprojektovat současný návrh velice krátce, tak aby se zahájení stavby nezpozdilo. Je potřeba rozhodnout.“

Pavel Kovář, děkan Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy: „Jsem přírodovědec, ne technický odborník. V tomto domě jsem ale vyrůstal a strávil tady prvních deset let života. Vnímám tu stránku, že tento typ kulturního dědictví do krajiny Orlice patří. Potenciální jiné využití budovy je, třeba jako vstup do přírodního parku Orlice. Myslím si, že peníze se dají využít tak, aby z toho dráha a region něco měly.“

František Musil, historik: „Historická cennost nádraží spočívá v tom, že nejde o běžnou nádražní budovu, vznikla jako výchozí staniční budova mezinárodní trati Ústí nad Orlicí – Vratislav. A ta se také nestavěla náhodně, to byla poslední tečka za Pražským mírem z roku 1866. Kromě vojenských věcí Prusové chtěli, aby Rakousko otevřelo svůj trh, jednou z podmínek byla výstavba několika železnic do Pruska. Kolem roku 1870 byla vytyčena tato trať, která byla za další čtyři roky otevřena. Na to poté navázala odbočka z Letohradu do Prahy a z Lipky dále na severní Moravu. Šlo tedy o rozvoj železnic v celém pomezí a také Kladsku.

U budovy vnímám tři věci. Je to krajinný element, který velmi citlivě zapadá do krajiny, její zmizení by byl nepříjemný zásah. Druhá věc je její stavba, takových budov je velmi málo, mám na mysli spojení hrázděného a cihelného zdiva. A třetí věc je unikátní postavení mezi kolejemi, které ovšem dnešní moderní dopravě vadí. K tomu se ale coby historik nejsem schopen vyjádřit.

Petici jsem podepsal, je paradoxem, že se ke mně nedostala z Ústí, ale z Bzence.“

Petr Bendl, ministr dopravy České republiky: „Ve funkci jsem teprve krátce, ale o tomhle nádraží slyším pořád. Dnes jsme spojili příjemné s užitečným, svezení se a prohlídku trati jako takové. To co vás zajímá, je, jak se dále ministerstvo a SŽDC postaví k budoucnosti této budovy. Já vám mohu říci, že varianta, která umožňuje zachovat tuto budovu, existuje a je otázka jejího dalšího využití při případném zachování. Myslím, že není nutné budovu demolovat, pokud najdeme její rozumné využití, které by prospělo Ústí nad Orlicí a nebránilo železnici k tomu, aby tady koridor mohl být s tím, že se z nádraží do budoucna může udělat památka. O celé záležitosti jsem mluvil s ministrem kultury panem Jehličkou a jsme připraveni na další debatu. Je jenom na vás, navrhnete-li smysluplný projekt, který by budovu zachoval a oživil.“

Eva Dvořáková, Národní památkový ústav Praha: „Musím na začátek poděkovat panu ministrovi, že se takovéto akce ujal. Kdybych zabrousila do historie, do poloviny minulého století, tak zbourání nádraží v Londýně odstartovalo obrovský zájem o industriální a technické památky. U nás takovým příkladem byl odstřel nádraží Těšnov, kdy se začaly rekrutovat první dobrovolné spolky, které směřovaly k osvětě, co se z technického dědictví na našem území zachovalo. Pokud se vrátím k nádraží, jsou jich stovky, tisíce, z nich je chráněno ovšem necelých padesát. Nádraží mohou a také nemusí být kulturní památkou, zde se projevilo, že si široká veřejnost uvědomuje sílu objektu, doklad toho, co nám předkové zanechali. Pokud existují tři variantní řešení, z nichž některá počítají se zachováním tohoto objektu, je to jedině plus. Pokud se týče využití technických památek, lze je využít, příkladů je mnoho. V Curychu slouží nádraží kulturním účelům a jako divadlo, tady v Ústí je dost aktivit, které by sem šly umístit. Víme, že České dráhy nepotřebují k provozu již tolik prostoru, lze tedy skloubit provoz drah a nějaké nové funkce.“

Ludmila Müllerová, senátorka: „Situace řešení má. Lidé z tohoto města a jeho okolí se zasazovali o to, aby budova zbourána nebyla. Problém byl ale směrován na ministerstvo kultury, na památkáře, kteří v této fázi skutečně nic dělat nemohli. Mám opravdu radost, že mohu vyřídit pozdrav od pana ministra a senátora Jehličky. Myslím si, že je jen dobré, pokud Správa železničních dopravních cest rozhodne, že budova zbourána nebude. Ministerstvo kultury je připraveno na základě podnětu vyhlásit budovu jako kulturní památku. To si myslím, že je obrovský úspěch a pan ministr se za to osobně postaví.“

Richard Pešek, starosta Ústí nad Orlicí: „Teď se otevřela úplně nová kapitola. Našemu městu bylo říkáno, že nádraží není památka, za památku to nikdo neuzná, nikdo na to nedá peníze a když kolem pojede Pendolino sto šedesátkou, že to spadne. V té chvíli jsem viděl černou díru na konci tunelu. Teď mám pevnou představu, aby tato budova byla jako výpravní pro letohradskou stranu a nákladní dopravu a nová, moderní budova na druhé straně s parkovištěm a se vším komfortem. Možnosti dalšího využití jsou. Zaspali památkáři a také městská komise, kde seděli architekti, projektanti. Nerozumím situaci, kdy obchodní dům na Národní třídě, komunistický paskvil, je státní památkou. A ústecké nádraží ne, i když je to obrovská veřejná budova, žádná chaloupka ukrytá v lesích. Všem je na očích od roku 1874. Proč už v roce 1954, kdy jsem se narodil, to nebyla památka?“

Martin Kadrman, iniciátor petice za záchranu nádraží: „Chtěl bych poděkovat panu proděkanovi Suchomelovi, telefonovali jsme si spolu před dvěma dny a plán ještě neměl hotov, teď jej přinesl v plné kráse. Na pana ředitele Komárka mám malou poznámku, kolej, která má protínat budovu a kvůli které by se měla demolovat, má skutečně průjezdní rychlost osmdesát kilometrů za hodinu. Což v kontextu vysokorychlostní trati je důvod prapodivný. K panu starostovi Peškovi bych chtěl dodat, že my se nepovažujeme za diletanty, nepovažujeme za diletanta ani pana ministra. Je to člověk, který je na svém pravém místě a dokázal to dnešní návštěvou. Jsem také rád, že paní senátorka Müllerová změnila názor, protože ještě před třemi týdny zastávala stanovisko, že budovu nelze jinak než zdemolovat. Jsem rád, že se situace nějakým způsobem začíná vyvíjet. Příští týden v těchto prostorech máme ustanovující schůzi sdružení Nádraží nedáme!, jsme připraveni vytvořit expertní tým složený z takových osobností, jako je pan proděkan Suchomel, pan profesor Kovář, pan profesor Musil. Budeme rádi, když budeme nápomocni městu a zejména Českým drahám a SŽDC.“

Jan Pokorný