Herec Jiří Krytinář, sám vyučený hodinář, fandí tradičním řemeslům. A protože ho zajímají šikovní řemeslníci, slovo dalo slovo a v pátek navštívil kovárnu uměleckého kováře Františka Bečky, kde si práci kováře vyzkoušel.

František Bečka pro něj připravil speciální zástěr(k)u a aby se mu u kovářské výhně a kovadliny lépe pracovalo, hrál mu k tomu příjemné melodie Zdeněk Černý. Krytinář svůj výrobek nakonec nazval majzlíkem, s potěšením si také prohlédl mohutné mříže, které Bečka vyrábí pro kostely ve Třebovici a Květné, přijal pozvání na některý z koncertů Black Bandu i podkovu pro štěstí.

Jiří Krytinář si u výhně udělal také chvíli času na to, aby Deníku prozradil něco o svém vztahu k tradičním řemeslům.

U kovadliny nestál poprvé

„Jsem vyučený hodinář a vím, že se řemesla u nás vytrácejí. Každý řemeslník, ať je to kovář, hodinář nebo stolař, bude u nás vzácností. Dneska je vidíme jen ve filmu nebo pohádce. Bohužel je to globalizací a komercí. Jsem toho názoru, že na každé vesnici i malém městě by měla být řemesla zastoupena, protože lidi je za chvíli nebudou znát a nebudou o nich nic vědět. A ta řemesla jsou potřeba. Je potřeba vyrobit novou mříž, nová vrata nebo zámek, to bývaly nádherné ozdobné věci,“ říká Krytinář a pokračuje o svém vztahu ke kovářskému řemeslu: „U nás na vesnici býval podkovář, který vyráběl podkovy a koval koně. Já jsem se s oblibou chodil dívat do výhně, vždycky jsem si tam taky něco ukoval nebo jsem foukal měchem. Strašně se mi líbilo, jak oheň plápolá a jak to tam jiskří, to mě fascinovalo.“ Na závěr přiznal, že na vyzkoušení více řemesel asi nebude mít čas, přesto bude řemeslníky podporovat: „Řemeslníkům budu fandit a podporovat je morálně.“