První část nadpisu přebírám z textu pana J. Tvrdíka (MfD – Pardubický kraj, 28. 11.), druhou část dodávám. Zmíněný autor se ztotožňuje s názorem jiného přispěvatele do diskuse J. Novotného a s jeho jasnou formulací „Nádraží je staré, má padnout.“

Tato nízkoúrovňová filozofie se objevuje též v ústech správní elity reprezentující např. město, vlastníka nebo potenciálního investora v oboru drážních staveb („Mělo by se to zbourat.“, Orlický deník 27. 11.). Na rozdíl od mínění psychologa S. Hubálka na třetinový podíl pitomců v českém národě (iDNES 20. 11.) mě vedou k optimismu hojné opačné názory na to, co s historickým nádražím (např. V. Kopecké nebo J. Hradila za všechny), ale především 16500 podpůrných podpisů na petičném webu. Nejde mi jen o názor samotný, ale také o to, opírá-li se o důkladnější poznání: ne jako v případech destruktivního přístupu pouze o současný viditelný stav (bez otázky, jak k němu došlo), ale v případech konstruktivního názoru o hodnotový žebříček a srovnání s tím, jak to dělají jinde. S panem Tvrdíkem naprosto souhlasím: Nádraží je ostudou města. Pak bychom se měli ptát, jak moc se město staralo, aby včas dohodlo s vlastníkem a správcem stavby jeho funkčnost a zvýšenou lákavost pro pasažéry, kteří by pak zhodnocovali turistické krásy Ústeckoorlicka. Zvlášť když se město stává čím dál významnější křižovatkou evropských tratí a bude se muset vyrovnat s přílivem „euroobčanů“ (už nový jízdní řád od 13. 12. začlenil rychlík z Wroclavi a zpět přes Ústí nad Orlicí – s ranním příjezdem v 9.25 hod. a s večerním odjezdem v 18.30 hod. – výborné spojení jak na Prahu, tak na Vídeň).
Kdyby přestupní nádraží získalo tvář srovnatelnou třeba s rakouskými „příbuznými“ a vlídnější vůči cestujícím byla i místní radnice, zcela jistě by to zlepšilo lexikon zastavování rychlovlaků a zredukovalo přestupování na jiných uzlech.

Pokud bychom přijali dle Hubálka místně propagovanou filozofii destrukce a buranství, pak nebudeme než bourat: nejen historické nádraží, ale všechny další drážní zastávky v opukovém kaňonu Tiché Orlice, napřímíme trať k ještě větší maximalizaci rychlosti, nejlépe totálním zatunelováním vlakovodu, a pasažéry necháme profrčet unikátní krajinou „třebovské brány“ s řadou karpatských a panonských prvků přírody, aby z ní nic neviděli. K ražení obtížný měkký materiál slínovců umožní protočit finance větší než obvyklé, z nichž budou profitovat všichni bezprostředně zúčastnění. Zaniknou v tom takové drobnosti, s jejichž tvorbou se příroda hmoždila v poledové době po tisíciletí jako třeba travertiny u Brandýsa n. O. nebo nejzápadnější výspy lokalit vegetace a fauny vykliňující sem přes Moravu z Karpatského oblouku. Z evidence zmizí tzv. VKP (významné krajinné prvky) jako Zátvor, Hemže nebo slepá ramena Orlice. Strhneme staré a nevzhledné roubenky, které v údolí ještě tu a tam hyzdí žádanou homogenitu, zarovnáme zbytky valů po zříceninách hradů a tvrzí… A možná i starých lidí je tu moc – jakpak přispívají k obratové ekonomice?

Teď vážně: jestliže SŽDC říká, že budovu koupí pouze za účelem demolice a ne proto, aby zavazovala stát k investování do rekonstrukce za peníze daňových poplatníků, lze se stejně tak zeptat, zda lehčeji investuje tytéž peníze do bourání budovy (to také něco stojí, i když méně) - a město, region, kraj, cestující zastoupené už zmíněným množstvím podpisů nenávratně připraví o hodnoty, které by českým daňovým poplatníkům přinesly nejen potěšení, komfort a osvětu, ale i nové peníze. Jsou ty vstupní finance skutečně jen od našich daňových poplatníků, když mají přijít přes EU fondy?

A nebezpečné křížení koleje se silnicí? Ani přes informační embargo projektantů mi nikdo nevymluví, že by neexistovalo elegantní a šetrné technické řešení, které při někdejším rozhodování neleželo jako jedna z variant na stole před komisí místního zastupitelstva.

Pavel Kovář,místopředseda o.s. Nádraží nedáme!