Konvoj s humanitární pomocí dorazil na Ukrajinu, neobešlo se to bez problémů.
Jaká dobrodružství s úředním šimlem zažívá posádka kamionů, ilustruje e-mail Ivo Dokoupila:
„Podle plánu a harmonogramu jsme úspěšně s pomocí doprovodných hlídek DAI (dopravní policie, a je třeba říct, že oproti jaru už doprovod funguje bez problémů!) dojeli do Kyjeva. Přesunuli jsme se na centrální kyjevskou celnici, abychom ve speciálně zřízeném okénku pro humanitární konvoje proclili náš náklad. Lůžka jsme proclili skoro bez problémů, ale na mouku si celníci vyžádali opětovnou analýzu. Nestačí jim, ze jsme už jednu analýzu museli nechat udělat v Čechách na pokyn ukrajinského Ministerstva sociální politiky, celníci chtějí analýzu mouky znovu. Absurdní ale je, že nikdo z nich nevyleze z kanceláře na šestém poschodí dolů do deště k našemu autu. Rozplombovat si musíme auto sami, bez celníků, bez kontroly a pět pytlíků mouky neseme zpět na šesté poschodí. Divíte se? My už ani ne. Známe ukrajinské pořekadlo ´Přísnost a komplikovanost našich zákonů je kompenzovaná tím, že je jen málokdo dodržuje´. Papírů a povolení je třeba spousta, vlastní náklad ale nikdo nezkontroluje :)
Do Slovjanska, kam jsme měli původně namířeno, dojet nestihneme, všechno je jako obvykle jinak, musíme čekat na výsledky analýzy a ty budou kdovíkdy. Skládáme pak mouku do celního skladu uprostřed nějakého starého zničeného továrního areálu. Je už noc, chlapi nemají mechanizaci, jen vozík, udělají ze starých dveří plošinu a 22 tun mouky je schováno pod střechu, aby zde počkalo na povolení celnice a mohlo být dopraveno k těm, kteří v zóně bojů nemají co jíst. My jedeme na parkoviště u metra uprostřed dvacetiposchoďových paneláků a budeme čekat do pondělí na vykládku nemocničních lůžek. To bude zase jiná kapitola :)"