Důvodem, proč se rozhodli vzepřít nesrovnatelně silnějšímu soupeři a obrátit se na soud, je stavba nového centrálního příjmu. Nic jiného jim totiž nezbylo. Jednání s krajskými politiky, která soudní při předcházela, z jejich pohledu nikam nevedla. Proti vlastní stavbě nic nenamítají, vadí jim, že tak, jak je navržena, nevratně zasáhne do jejich soukromí.

Krajský soud se obyvatel vilek zastal. V pečlivě zdůvodněném rozsudku potvrdil, že Pardubický kraj se s oprávněnými námitkami, které v průběhu územního řízení vznesli, dostatečně nevyrovnal. A rozhodnutí o umístění stavby centrálního příjmu zrušil. Háček je však v tom, že stavební povolení, vydané na základě dnes neplatného rozhodnutí, zůstává v platnosti. Soud totiž současně s odkazem na stavební zákon konstatoval, že pokud dojde ke zrušení rozhodnutí až po povolení stavby, nové územní rozhodnutí se nevydává. Selským rozumem by se mohlo zdát, že stavební povolení vydané v rozporu se zákonem platit nemůže, právo se spravedlností se ale v rozsudku nepotkaly.

Pardubický kraj, který se s prohraným soudem víc jak dva měsíce až do minulého týdne nepochlubil, slaví vítězství. Co je odpor několika rodin proti potřebám 130 tisíc obyvatel spádového území Orlickoústecké nemocnice. V pozici obyvatel donedávna klidné tiché ulice by ale nejspíš nikdo z nich být nechtěl. To, že téměř půl miliardová investice kraje do modernizace zdravotního zařízení je sama o sobě potřebná a chvályhodná, nikdo nezpochybňuje. Je otázka, zda je moudré ještě před prvním kopnutím do země zatěžovat veřejně prospěšnou stavbu hrozbou dalších soudních sporů. Rodinám zatlačeným přístupem kraje do kouta totiž mnoho jiných možností nezbývá. Naděje, že by se krajští politici chytili za nos a začali soudem uznaným námitkám obyvatel vstřícně naslouchat, umírá poslední.