A potvrzují to rovněž některé aktuálně připravované veřejné stavby, ať už jsou jejich investorem samosprávy nebo přímo stát. Příkladů by se našlo víc, silový přístup par excelence, kdy se veřejné instituce snaží prosadit svůj způsob řešení na úkor jednotlivců se v poslední době projevuje především u dopravních staveb.

Dva příklady za všechny. Oba se tak či onak týkají budoucí dálnice D35, na kterou většina obyvatel kraje čeká dlouhá desetiletí jako na smilování. O tahanicích kolem trasování dálnice není třeba hovořit. Přešlapy, těžko říct, zda bezděčné či úmyslné, se ale nevyhýbají ani doprovodným stavbám jako jsou přivaděče nebo dálniční odpočívky.

Velké parkoviště s čerpací stanicí pro 350 aut má do několika let vyrůst v těsném sousedství Starého Města. Obyvatelé obce z toho příliš nadšení nejsou. A svůj odmítavý postoj dali jasně najevo ve dvou peticích. Přesto nechybělo mnoho a nezbylo by jim nic jiného, než bezmocně přihlížet, jak prvotřídní zemědělská půda za jejich humny nenávratně mizí pod tunami betonu. Ředitelství silnic a dálnic, které stavbu odpočívky připravuje, totiž ve zjišťovacím řízení pozapomnělo přizvat k posuzování vlivu stavby na životní prostředí ministerstvo. Administrativní chyba se svezla na krajský úřad, který řízení vedl. Již vydané souhlasné rozhodnutí bylo nakonec zrušeno a stavba bude posuzována podle zákona.

Ve druhém případě se jedná o dálniční přivaděče, které mají zajistit přímé napojení České Třebové na dokončenou dálnici. Českotřebovská radnice původně o přivaděč neusilovala, po volbách se ale situace změnila. Nic proti, nadšení s plány České Třebové ale nesdílí některé obce na trase budoucích přivaděčů, ve které se po modernizaci změní silnice druhých tříd mezi Litomyšlí, Českou Třebovou a Ústím nad Orlicí. Ani v tomto případě nebere investor představitele samospráv na vědomí, přestože by jednoznačně měl.