Nic velkého. Na ploše dvacet krát čtyřicet metrů se stávající parkovací plocha, která už u obchodního domu je, rozšíří asi o tři desítky míst. Parkoviště budou, podle příslibu řetězce, využívat nejen nakupující, ale i obyvatelé sousedního sídliště. Kromě tří milionů korun, které má Lidl za převedený pozemek městu zaplatit, se obchodní řetězec zavázal provést náhradní výsadbu zeleně. Rovněž tři miliony z prodeje půjdou, prostřednictvím nadačního fondu Zelené Oustí, na ochranu, údržbu a rozvoj veřejné zeleně ve městě.
Ne všichni zastupitelé se směnou pozemku pro Lidl souhlasili. A proti se postavila rovněž část veřejnosti. Padl i návrh, že místo parkoviště by na ploše necelých osmi set metrů čtverečních mohl vzniknout park. Argumenty, proč parkoviště a ne park a naopak, které vznášeli zastánci a odpůrci té či oné varianty, nepostrádaly až na výjimky věcnost a racionalitu. V hodinové diskuzi, která projednávání směny předcházela, si mohl každý najít to své.
A vůbec, má vlastně smysl sáhodlouze debatovat nad zanedbatelným kousíčkem veřejného prostoru, jakým prodaný pozemek vzhledem k celkové rozloze katastru města je? Není to jedno, jestli tam bude park nebo parkoviště? Vždyť i samotná slova park a parkoviště jsou si podobná, byť pocházejí z odlišných jazykových kontextů. Obě jsou pojmenování pro vyhrazený prostor, park se odvozuje z francouzského slova obora, parkoviště z anglického shromaždiště.
Ano, má. Člověk nemusí byt ekoterorista, aby si uvědomil, že má smysl bojovat o každý strom, ať už ten, který se má skácet, nebo ten, který se má teprve vysadit.
