Bohuslavové Ježkovi ze Slaného uvedli v nabitém sále restaurace U Dubu repertoár doslova „od Bacha po Vlacha“. Posluchači si zazpívali nestárnoucí „trempárny“, ovšem nadšeně tleskali i při technicky náročném Fučíkově Pochodu Gladiátorů.
Což o to, Ježek senior má za sebou kariéru studovaného vojenského hudebníka a člena řady hudebních sestav, takže se od něho dal čekat výborný výkon. Ježek junior ovšem do žádné školy nechodil. Začal na dětské papírové harmoničce o osmi klapkách. A pak si ho vzal do parády děda, který mu připravil individuální plán. „V hudební škole by mi ho zkazili. Na jeho hudební vzdělávání dohlížím sám, nezapomínáme na hudební teorii ani nauku. Za čtyři roky, co hraje, má za sebou zhruba dvě stě osmdesát vystoupení, mám z něho radost,“ chválí Ježek starší. Chválou nešetří ani na adresu pořadatelů i publika Podlesácké harmoniky.
„Na repertoáru máme asi dvě stě padesát kusů, mladý má fenomenální paměť. Můžeme postavit různý program, společné hraní je je pro kluka velká škola,“ říká děda Ježek. Společné hraní si pochvaluje i vnuk. „Při koncertech se jako šéfové střídáme, myslím, že jsme dobří partneři,“ tvrdí.
A jaký měl Ježek mladší zatím největší zážitek? Prý asi hraní před prezidenty Viszegrádské čtyřky ve Slaném, po kterém mu přišel dokonce potřást rukou prezident Václav Klaus.⋌ (ký)
