V pátek odpoledne čeká na nádraží v Žamberku řada malých i velkých návštěvníků. Nejedou ale na prázdninový výlet, ani se nevrací z práce. Přišli se podívat do útrob legionářského vlaku, který v těchto dnech křižuje Českou republiku. Jedinou zastávkou v Pardubickém kraji je právě Žamberk. „Co to bylo za vojáky?“ ptá se dívenka, která jistojistě ještě není školou povinná. „To byli vojáci, kteří bojovali za naši svobodu,“ vysvětluje jí jen o několik málo let starší kamarádka.

Podél vlaku mezitím chodí členové Československé obce legionářské. Jsou oblečeni v zelených uniformách s bílo-červenou vlajkou na rameni i čepici, jejich výstroj tak dodává venkovním prostorám nádraží zvláštní atmosféru, jež vyvolává v návštěvnících nejen skromný úsměv na rtech, ale také těžce popsatelný pocit hrdosti. „Nahlédnout můžete do všech vagonů, vyjma těch zelených,“ vysvětluje jeden z průvodců. Dva návštěvníkům zakázané vagony totiž poskytují útočiště pro legionáře-průvodce, kteří se na letních cestách vlaku v čtrnáctidenních intervalech střídají. V zelených vagonech tak spí a bydlí do doby, než je zase vystřídá další skupina.

Další zastávky Legiovlaku

Legiovlak v létě navštíví také: Dobrušku, Vrchlabí, Semily, Mladou Boleslav, Zbiroh, Prahu, Olomouc, Havířov, Ostravu, Brno, Jihlavu, České Budějovice a Plzeň.

Před třetí hodinou odpoledne se zájemci o komentovanou prohlídku schází v jednom z posledních vozů. V něm člen Československé obce legionářské Jan, přezdívaný Jablonec, zapne promítání krátkého dokumentu, který představí historický exkurz pro všechny malé i velké zájemce. Dusné ovzduší vagonu jen podtrhuje těžké osudy československých hrdinů. „Neměli bychom dopustit, aby se na jejich hrdinství a na jejich lví podíl při vzniku republiky, zapomnělo,“ uzavírají dokument slova herce Jiřího Dvořáka, který snímkem režiséra Taberyho provádí. A po zhruba sedmnácti minutách Jablonec vyzývá návštěvníky, aby jej následovali a provádí je celou výstavou.

Legiovlak zastavil v Žamberku. Přináší osudy československých legionářů.Legiovlak zastavil v Žamberku. Přináší osudy československých legionářů.Zdroj: Deník/Karolína Velšová

V prvním vagonu, kde komentovaná prohlídka probíhá, mohou všichni zhlédnout, v jakém prostředí legionáři přespávali. „V tomto prostoru přespávalo 30 až 40 vojáků,“ vysvětluje Jablonec a dodává, že mezi nimi často nocovali také koně. To ale legionářům nevadilo, naopak. V prostředí mrazivého Ruska totiž uvítali živočišné teplo.

Dnes už úsměvně a zároveň poněkud děsivě působí informace, že ti legionáře, kteří spali na kraji vagonu, často přimrzli ke stěně. A tak je ostatní museli i oblečením odtrhávat.

Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku.

K vidění je dále nemocniční vagon, kde je po stěnách popsáno, kolik kalorií denně legionáři přijímali, umístěny jsou zde také dřevěné protézy. V každém vagonu, toho s červeným křížkem na skříňkách nevyjímaje, je pověšen také obraz budoucího československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka. Nechybí ani obvazy s imitací krve, ke kterým Jan alias Jablonec přidává komentář. „Obvazového materiálu byl nedostatek, a tak se použité praly, vyvářely a vyhodily se až v momentě, kdy se opravdu rozpadaly.“ Zoufale málo bylo také anestetik, během velké války tak nebylo výjimkou, že legionáře operovali bez utišujících látek.

Na konci prohlídky zájemci mohou navštívit také vagon s upomínkovými předměty, populárně naučnými publikacemi a mohou také zjistit, zdali někdo právě z jejich předků nebyl jedním z československých hrdinů.

Nadšenci z Československé obce legionářské ale neodjíždí. Čekají na další skupinu zájemců, která v celou dorazí na další exkurzi. A neodejdou ani v noci. Většina z nich přenocuje v zeleném vagonu a jeden z nich bude v noci držet stráž, coby ostraha.