V těchto dnech si připomínáme vznik samostatného československého státu 28. října 1918. Proč ale? Vždyť již patří minulosti, byl rozdělen na samostatnou Českou republiku a Slovenskou republiku. I přesto má tento svátek svůj význam. Spočívá v úsilí, kterému zasvětili svůj život mnohé osobnosti našich národních dějin. Vyjadřuje naši národní identitu. Tu tvoří společné dějiny národa, kulturní dědictví, a především společný jazyk.
Moji známí z Washingtonu D.C. se po našem vstupu do Evropské unie domnívali, že přijmeme nějaký nový celosvětový úřední jazyk. Musel jsem jim vysvětlovat, že EU znamená sice jednotu, ale jednotu v mnohosti.
Český jazyk patří k naší národní identitě. Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856), největší český novinář 19. století, někdejší posluchač pražského arcibiskupského semináře, později básník a spisovatel pocházel z dnešní Havlíčkovy Borové. V nedaleké Polné se seznámil s Boženou Němcovou a jejím manželem, kteří se do tohoto města v roce 1840 přistěhovali z Litomyšle. I tato žena velmi obohatila český jazyk. Havlíček byl později za své epigramy proti tehdejší vládnoucí moci zatčen a internován v dnešním italském Bressanone – Brixenu v jižních Tyrolích, které v té době patřily k Rakousku. I když je to kouzelný kraj Dolomitů, trpěl zde těžkým steskem.
V dnešním Bressanone – Brixenu je možno najít dům, ve kterém byl internován. Jsou na něm dvě pamětní desky v češtině, italštině a druhá z roku 1995 v němčině, jde o dvojjazyčnou část Itálie. Na ní je možné číst: „V tomto domě žil v letech 1852 – 1854 český vlastenec, novinář a satirický básník Karel Havlíček Borovský. Od rakouské vlády byl ze své vlasti vypovězen, od obyvatel Brixenu, až do svého návratu do Čech, přátelsky přijímán. Na památku českého národního hrdiny a velkého občana Rakouska tuto desku věnuje město Brixen."
Bohumil Šitavanc
katolický kněz 
Brandýs nad Orlicí