První kámen patří Regině Mändl (rozená Bergerová), která žila v domě na vysokomýtském náměstí, kde také měla obchod s látkami po svém otci. Druhý kámen patřil jejímu synovci advokátovi Františku Bergerovi. V listopadu roku 1942 oba obdrželi předvolání do transportu a 9. prosince odjeli stejným vlakem z Pardubic do Terezína. Oba zemřeli v plynové komoře v Osvětimi.

„Součástí vyprávění musí být dodnes žijící potomci Reginy. Její vnučky Věra a Olga přežily válku chráněné smíšeným manželstvím rodičů,“ uvedla kurátorka Soňa Krátká z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, která se osudy Židů dlouhodobě zabývá. Potomci Reginy Mändl dodnes žijí v domě na náměstí, před kterým je položený Stolperstein. Do muzea věnovali rodinný archiv, který se vztahuje k deportovaným předkům a zavražděným v Osvětimi.

„Je to taková kabelka, kterou nikdo z rodiny nikdy nečetl. Sami nevěděli, co v ní je, přistupovali k ní s pietou. Otevřela jsem ji a našla jsem ručně psané motáky na velmi slabém papíře z Terezína od další příbuzné. Informují o příbězích široké rodiny. Motáky jsou špatně čitelné, ale drtivou většinu jsem přepsala a zjistila jsem z nich zajímavé informace. Tak se žijící pravnučka dozvěděla, že se v motácích o ní píše jako o malé holčičce, což mi přijde krásné a symbolické,“ dodala Krátká.

Čtyři Kameny zmizelých jsou v dlažbě před domem nedaleko Pražské brány. Tady žila rodina Koblitzova, manželé Karel a Vilemína se syny Bedřichem a Hanušem. V domě měli obchod s textilem a výšivkami.

„U této rodiny se nám bohužel nepodařilo najít nikoho z příbuzných, ale třeba se někdo objeví v budoucnu. Doufáme, že jednou bude databáze kamenů v celé republice, protože příbuzní se dohledávají podle nich,“ vysvětlila Krátká. Bedřich Koblitz studoval práva a na chodbě vysokomýtského gymnázia dodnes visí tablo maturantů, kde jedna z fotografií patří právě jemu. I mladší Hanuš studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a je jednou z tváří odvedenců na skupinovém snímku z roku 1938. Celá rodina zahynula v plynové komoře v Osvětimi.

Najít potomky deportovaných Židů je pro historiky velmi složité. „Je to spíše náhoda, spousta jich emigrovala. Z těch sedmi, co se vrátili po válce do Vysokého Mýta ze 45 deportovaných, zůstal naživu jen jeden. Je pohřbený ve Vysokém Mýtě. I ty, co zůstali v Čechách, je těžké dohledat. Jsou staří, málo sem jezdí a nevěděli, že o to má někdo zájem. Oprašujeme a hledáme kořeny i pro ně samotné, hledáme tváře na fotografiích,“ přiblížila pátrání Krátká.

Poprvé Kameny zmizelých přijel do Vysokého Mýta usadit sám autor projektu Stolpersteine umělec Gunter Demnig z Berlína.

„Chtěl jsem přinést jména zmizelých lidí před domy, kde žili. První kameny jsem položil 16. prosince roku 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. V České republice jsou první Stolpersteine z roku 2008 v Kolíně,“ řekl Gunter Demnig. Ve Vysokém Mýtě pokládají Kameny zmizelých od roku 2020. Zatím jich je v ulicích jednadvacet. „Jsme zhruba v polovině vysokomýtských kamenů, ještě nám to pár let zabere. V menších dávkách pokládáme každý rok několik kamenů,“ doplnila Krátká.

Autor projektu Gunter Demnig položil v uplynulých dnech Stolpersteiny také v Pardubicích, Chrudimi nebo Chrasti.

Umístění Kamenů zmizelých ve Vysokém Mýtě. | Video: Deník/ Iveta Nádvorníková