NABITÝ ROK

Miroslav Kváč prožívá nabitý rok. Slaví životní jubileum – 85 let, stal se čestným občanem Čáslavi a s občanským sdružením Patriot CZ se mu podařilo vydat první díl knihy Strhnout jako řeka. I když od slavných úspěchů s Jarmilou Kratochvílovou uplynulo víc jak třicet let, stále má ve své profesi co říct. „Hlavním cílem je, aby se trenéři zamýšleli nad svojí prací a pochopili, že pokud za nimi přichází mladý člověk, tak přichází s cílem dosáhnout nějakých výsledků. Trenér nemá právo toho mladého člověka zklamat. Mnohdy se stává, že se ´trenéři´ podívají a řeknou, že nemá předpoklady. To je hloupost, nesmysl," říká rozhodně.

PSANÍ MOTIVUJE

Ačkoli si myslel, že se k psaní už nevrátí, láska ke sportu a poctivé trenérské práci zvítězila. Po knize Čekání z roku 1984 se pustil zase do psaní. To ho momentálně motivuje, aby se pral se zdravotními problémy. Má stále sny a vytyčené cíle. „Stanovil jsem si takové cíle, abych to ještě zvládnul. Rád bych dosáhl nového roku a hlavně bych rád, aby v červnu vyšel druhý díl knížky Strhnout jako řeka, to je pro mě motivující," prozradil Miroslav Kváč.
V nové knize navazuje na svou prvotinu. Kromě svých trenérských metod ale nechává nahlédnout i do svého nitra, kniha je částečně jeho osobní zpovědí. Přiznává, že mu práce i dost vzala: „Dnes si trochu vyčítám, že jsem tou systematickou, intenzivní a pravidelnou prací ochudil svoji rodinu, svoji dceru, nemohl jsem se jí tolik věnovat. Dneska, když o tom přemýšlím, si říkám, jestli to stálo za to, jestli to mělo význam, smysl. Nevím. Jednoznačnou odpověď na to nemám."

LÁSKA KE SPORTU

Hlavním posláním knihy je ale to, čeho chtěl Miroslav Kváč dosáhnout u mladých lidí vždy: nadchnout je pro sport. „Nešel jsem za cílem dosáhnout světových rekordů, ale spíš jsem je chtěl motivovat a burcovat je k tomu, aby získali vztah a lásku k tomu, co dělají, doslova a do písmene zbláznit je do sportu. Věděl jsem, že pokud se mi to podaří, pak se podaří dosáhnout velkých výsledků," vysvětluje a odkrývá také, jak byl přísný sám na sebe: „To podstatné, co mi to dalo, je, že pokud chci něčeho dosáhnout, tak musím studovat, nesmím si nikdy myslet, že jsem něco dokázal. Proto jsem si pořád říkal jsi nula, jsi nula. Když jsem vystudoval, hledal jsem nové cesty, nové metodiky, nové systémy, a to se prolínalo celým mým životem."