Na zámeckém nádvoří jezdila po položených kolejích unikátní malá parní lokomotiva se dvěma plošinami, na kterých se vozili především nejmenší návštěvníci výstavy. A bylo jich opravdu požehnaně.
Úspěch malé železnice s potěšením sledoval i Jiří Sič z Ostravy, který kouřící, supící a pískající lokomotivu postavil. A není to mašinka ledajaká, je totiž hodně věrnou kopií před lety na místních drahách hojně rozšířené parní lokomotivy řady 310.017.
Jak Jiří Sič prozradil, jeho mašince bude příští rok čtyřicet let. Stavěl ji dva roky a jak vzpomíná, měl na to prý dost času. „Byl jsem tehdy svobodný a neměl jsem auto, takže to šlo,“ říká s úsměvem. Postavit model v měřítku 1:8 ale nebylo nic jednoduchého. „Nikdy se samozřejmě nepodaří udělat všechno úplně přesně, vždycky musí člověk jít do určitého kompromisu. A to jak kvůli proveditelnosti, tak třeba i proto, že tehdy nebyla až tak dostupná výkresová dokumentace. Kdybych ji dělal dnes znovu, asi by zase vypadala trochu jinak,“ přibližuje genezi vzniku unikátního stroje.
Původně ale prý začal nejdřív stavět model „papouška“, známé rychlíkové lokomotivy. „Stavěl jsem ji v měřítku jedna ku deseti. Byl jsem ale tehdy ještě učeň, nakonec to šlo tak nějak do autu,“ vypráví o úplných začátcích své životní vášně. Podle vlastních slov později zjistil, jak to ve světě chodí, v jakém měřítku se staví, uskromnil se a postavil „třistadesítku“.
Kolik vlastně obdivuhodná mašinka utáhne, není prý přesně vyzkoušené. „V Bratislavě na jedné akci ji trochu potrápili a utáhla 840 kilo, lidé na plošinách vytvořili živou pyramidu. Ale parní stroj je velice proměnlivá věc, jednou táhne, jindy ne. Záleží na počasí, na obsluze. Chce to cit a hlavně se naučit topit,“ říká Jiří Sič.
Jeho snem je vlastní stálá malá železnice, její vybudování není ale snadná věc. Proto zatím společně s partou nadšených pomocníků objíždí různé akce zaměřené na železnici. A všude budí zasloužený zájem. „Moje lokomotiva je na tomto rozchodu uznávaná za nejstarší v republice. V poslední době jich ale přibývá. Podobné modely jsou rozšířené po celém světě od Nového Zélandu až po Anglii, kde to vlastně všechno začalo. Jenom u nás jsme to neznali. Vím, že lokomotivy stavěl pan Líbal v Náchodě, ten už nežije. Ale to byly spíš technické hračky. Snad to nezní namyšleně, ale jsem asi jeden z průkopníků tohoto způsobu modelařiny u nás. A asi jsem i inspiroval další modeláře, což mě těší,“ uzavřel Jiří Sič.