Na konci července bude dokončen největší realitní přesun posledních let – převedení 1500 nádraží z Českých drah (ČD) na Správu železniční dopravní cesty (SŽDC). A nový majitel chce na nádražích zavést nové pořádky. Jak už Deník informoval, cílem generálního ředitele SŽDC Pavla Surého je postupně vystrnadit z nádraží herny a zastavárny a naopak nalákat běžné obchodníky. Úplnou novinkou je pak plán, aby se na nádraží přestěhovaly některé úřady. „Už nás oslovili někteří hejtmani a další politici," potvrdil Deníku Pavel Surý. „Uvažujeme o tom, že by tam sídlily státní, krajské nebo obecní úřady, které v soukromých budovách platí velké nájmy a tady by je to vyšlo levněji," říká Surý.

První jednání už proběhla s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). „Jednání se SŽDC jsme v této věci již zahájili a určitě budeme hledat možnosti úspor zejména u těch státních institucí, které v současnosti platí komerční nájem," potvrdila včera Deníku ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu. Instituce, kterou řídí, teď různé levnější prostory pro státní úřady cíleně hledá. „Je to jednou z priorit našeho úřadu," zdůrazňuje Arajmu s tím, že proti loňsku se zatím podařilo ušetřit skoro 78 milionů korun ze státní kasy. A nové nádražní kanceláře by úsporu mohly ještě dál znásobit.

Obří převod budov na SŽDC má ryze praktické důvody. Jednak po kolejích dnes jezdí i soukromníci a ti chtějí rovný přístup do čekáren či pokladen. Ještě důležitější je ale fakt, že SŽDC lépe dosáhne na evropské peníze a může zrychlit opravy. Zatímco ČD mohly podle pravidel EU žádat o maximálně 40 procent dotace, SŽDC může nárokovat až 85 procent dotace na opravy budov. Už pro letošek chce nový majitel utratit půl miliardy na nejnutnější opravy, v dalších dvou třech letech další tři miliardy. Jako první na řadu přijde 60 nejvytíženějších nádraží, která odbaví 75 procent cestujících.
Na nádražích se mimo jiné změní loga – z modrých tabulí zmizí bílý znak ČD. Nový bude i orientační systém. Hlášení se naopak nezmění
a většina pokladních zůstane ve stejnokroji ČD.

Ohlédnutí aneb Jak šel čas na nádraží v Ústí nad Orlicí

Ilustrační foto.

únor 2009 – Vzniká sdružení Nádraží nedáme!, aby zachránilo původní výpravní budovu z roku 1874 na nádraží v Ústí nad Orlicí, která má být zbourána při modernizaci železničního koridoru. Petici podepsaly stovky občanů. Vzniká expertní tým, který má jednat se zainteresovanými institucemi o dalším postupu.

květen 2010 – „Stará dáma", jak budovu nazývají její příznivci, byla prohlášena za kulturní památku.

březen 2011 – Do Ústí nad Orlicí přijel ministr kultury Jiří Besser a ministr dopravy Vít Bárta, aby se setkali se členy sdružení Nádraží nedáme! a diskutovali o záchraně historické nádražní budovy. Potvrdili svůj slib spolupracovat při její rekonstrukci.

březen 2013 – Na železniční trati odstartovala investiční akce s oficiálním názvem „Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí". Jedním z cílů bylo upravit stanici tak, aby zde mohla být dosažena co nejvyšší traťová rychlost, dalšími modernizace sdělovacího a zabezpečovacího zařízení, trakčního vedení a napájení. Původně měla být stavba dokončena v březnu roku 2015.

březen 2014 – Na hlavním nádraží v Ústí nad Orlicí začala výluka, během které zastavovaly vlaky ve stanici Ústí nad Orlicí-město. Se starým nádražím se přišla rozloučit řada lidí s fotoaparáty.

listopad 2014 – Cestujícím začalo sloužit nové vlakové nádraží s prosklenou vstupní odbavovací halou a podchody. Názory cestujících na nový objekt se různily. Stále nebylo jasné, co bude s původní výpravní budovou, která díky aktivistům z „Nádraží nedáme!" unikla zbourání. České dráhy avizovaly, že pro objekt nemají žádné využití. Určitý čas byl ve hře převod vlastnictví budovy pod SŽDC.

září 2015 – „Stará dáma" je na prodej, České dráhy ji na svém webu nabídly za 1,4 milionu korun.

duben 2016 – Investor a stavitelé udělali definitivní tečku za modernizací železničního uzlu Ústí nad Orlicí. Celkové náklady stavby činily zhruba 1,14 miliardy korun, projekt byl spolufinancován z peněz EU.

květen 2016 – „Stará dáma" změnila pána. Kupní smlouvu podepsaly České dráhy se společností Oustecké nádraží založenou lidmi, kteří se zasloužili o to, aby nebyla zbourána. Ta ji chce znovu otevřít veřejnosti.

Hluk z vlaků mi vadit nebude, říká muž, který se rozhodl bydlet na starém nádraží. Kdyby ano, koupí si prý špunty do uší

Pavel Prchal, který bude bydlet na ústeckém starém nádraží.

Pavel Prchal v ruce třímá objemný svazek klíčů a rozhlíží se po prázdných místnostech s vysokými stropy. Až tu bude bydlet, bude mít zajímavou adresu: ulice Nádražní, číslo popisné 684, směrovací číslo 562 01. Důležitý vzkaz pro pošťáky: nádraží uprostřed kolejí, přístup pouze podchodem…
Už je to dlouho, co utichl ve staré výpravní budově život, zmizeli cestující, zmizeli hosté nádražní restaurace. V beznadějných chvílích to vypadalo, že z ní bude „šípkové království" navždycky. S novým vlastníkem, společností Oustecké nádraží, se život vrací. Ještě než zaschl inkoust na podepsané kupní smlouvě, už tu byl první zájemce o bydlení. Pavel Prchal si vybuduje byt v horních patrech, kde jsou k tomu vhodné prostory. Jak dlouho to potrvá, bylo při přebírání klíčů těžké říct. Chtěl by brzo. „Potřebuju mít možnost si tu posvítit a umýt se. V zásadě jsou tu místnosti, který vypadají slušně a dalo by se v nich bydlet velice rychle, stačilo by akorát natáhnout linoleum na beton a vymalovat. Záleží na stavu vodovodních trubek a elektriky. To, co jsme zatím viděli, není žádná sláva, ale je možné, že některé okruhy půjde pustit," konstatoval po obhlídce. Ve staré budově, zatím opuštěné, se prý bát nebude, je to veřejné místo, kolem kterého neustále proudí lidé. „Tam, co bydlím, taky v noci nikdo není." Nasnadě je otázka, proč si Pavel Prchal pro bydlení vybral právě nádraží. Jako člen sdružení Nádraží nedáme!, jež se zasloužilo o to, aby budova před lety nebyla zbourána, k němu má logicky blízko. „Dělám v Pardubicích, kde mám pronájem, takže v zásadě je mi jedno, jestli budu přespávat v cizím v Pardubicích, nebo ve svém v Ústí nad Orlicí." Dráha doslova na dosah ruky bude pozitivem jak pro cestování do práce, tak i za přítelkyní. „Když pojedu z práce, vystoupím na protějším peronu, projdu podchodem a jsem tu. A až pojedu druhý den do práce, budu nastupovat deset metrů ode dveří. Docházková vzdálenost na vlak asi pět sekund. Kdo to má?" ptá se Pavel Prchal s nadsázkou. I když staré nádraží přišlo při modernizaci železničního uzlu o příjezdovou komunikaci, vadit mu to nebude. Auto stejně nemá. A stěhování zvládne vlakem. „Pojedu s velkým batohem a jednou vezmu do ruky počítač, podruhé monitor…" Ani z rachotu projíždějících vlaků strach nemá. „Nevybavuji si, že by tady byly otřesy už dřív před rekonstrukcí. Teď jsou navíc koleje novější a když po nových kolejích jede vlak, hlučnost je výrazně nižší," nedělá si dopředu těžkou hlavu. Jenže co když mu dunění vlaků přece jen bude bránit ve spánku? „To se pak postarám o lepší okna nebo špunty do uší," usmívá se nový nájemce nádražního bytu.