Už odmalička mám kladný vztah k přírodě. Vybavuju si třeba sebe jako dítě s dalekohledem na očích, jak z posedu pozoruju zvěř. A tak jsem si v redakci přivlastnila témata týkající se myslivosti nebo zemědělství. Nejsem samozřejmě odborník, nechápu třeba úplně přesně, proč je potřeba udržovat normované počty zvěře, protože si myslím, že příroda by si snad poradila. Ale možná taky ne. Lidskou činností jí dáváme tak zabrat, že v ní nezůstal „kámen na kameni“.

Jsem přesvědčená, že myslivci opravdu nejsou jen ti vrazi v zeleném, jak jsou často vnímáni. Například jejich role při péči o zvěř v zimě je nezastupitelná. Hlavně ale oceňuji jejich snahu přivést do přírody děti. Nemají to s těmi dnešními přitom vůbec snadné. O tom svědčí minimum mysliveckých kroužků, které v regionu přežívají. Vštípit dětem základní pravidla ochrany a péče o přírodu je podle mě důležité. Bez respektu k přírodě to podle mě zkrátka nejde…