Volby jsou tady. Po nedávném hlasování o novém parlamentu jdeme k volebním urnám znovu, v našem regionu budeme volit nejen zastupitelstva, ale také senátora.

Prožíváme prostě „supervolební“ rok. Potkávám hodně lidí, vnímám jejich náladu, ptám se. Mrzí mě, že je stále dost takových, kteří se o volby nezajímají. Nejčastějším argumentem je, že se stejně nic nezmění. Neberu jim jejich názor, jen se je někdy snažím přesvědčovat. Zvlášť, co se týká komunálních voleb. V obcích a městech k sobě máme blízko, známe se, víme o svých kvalitách i „nekvalitách“. Jsme schopni si udělat obrázek o kandidátech, kteří usilují o naše hlasy. I o tom, jak by mohli být či nebýt platní svému městu či vsi v případě, že budou zvoleni. Svým hlasem můžeme ovlivnit to, kdo zasedne v zastupitelstvech a na radnicích na příští čtyři roky. Udělejme to tedy!

Optimismus do žil mi vlily dva předvolební „kulaté stoly“, k jejichž moderování jsem byl pozván. Oslovilo mě hlavně to, že kandidáti byli schopni srozumitelně formulovat svůj volební program, že se jich lidé přišli zeptat, že byly obě strany až na opravdu vzácné výjimky schopny slušně a konstruktivně diskutovat. Potěšil mě zájem voličů o to, co se v jejich městě děje a bude dít. Z obou akcí jsem odjížděl s pocitem, že ještě nemusí být tak špatně, jak někteří skeptici tvrdí. Přeji vám, milí čtenáři, dobrou volbu!