V článku Veroniky Kopecké z 5. června 2015 (dostupný na WWW: http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/maturanty-zaskocila-statni-cast-20150605.html) se ve vztahu ke společné části maturitní zkoušky dočteme o téměř stoprocentní úspěšnosti gymnázií, zatímco „v případě odborných škol už to taková sláva nebyla." Autorka vyložila komplikovanou problematiku takovým způsobem, že by měl mít čtenář již po přečtení perexu jasno.
Následující náměty k zamyšlení bych rád adresoval čtenářům, kteří se nespokojí s výše uvedeným výkladem:
1. Porovnávat odlišné typy škol s úplně jinou skladbou žáků už z principu nelze, i když se o to společná část zkoušky nějakým způsobem snaží.
2. Nelze to mimo jiné proto, že klasická gymnázia mají v obecně vzdělávacích předmětech výrazně vyšší hodinové dotace, což se v článku nedočteme. Odborné školy musí, s ohledem na praktickou část výuky, s hodinami českého či cizího jazyka šetřit.
3. Stejně nesmyslné je soustředění odborných škol do jednoho pomyslného pytle. Statistiky ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými odbornými školami nejen v Pardubickém kraji.
4. Pro gymnazisty jsou státní testy relativně snadné a tím pádem málo motivující, pro nemálo žáků odborných škol naopak nadměrně stresující. Odklon od dvouúrovňové maturitní zkoušky a především rezignace na povinnou vyšší úroveň pro žáky gymnázií ukazuje svá negativa v plné „kráse".
5. Odborné školy se u společné zkoušky dostávají do paradoxní situace – mají studijně vesměs méně talentované žáky, méně času na přípravu, ale chce se po nich ve výsledku to samé – což se v článku opět nedočteme.
6. Autorka článku zcela opomíjí skutečnost, že součástí maturitní zkoušky na odborných školách je praktická část, díky níž celá zkouška značně nabývá na objemu. Z pozice třídního učitele vím, že moji maturanti (fotografové, návrhářky oděvů, designéři obalů) museli v relativně krátkém čase vytvořit kompletní maturitní práci (včetně dokumentace i samotného výrobku), aby ji následně obhájili před maturitní komisí. Z odborných předmětů navíc konali teoretickou zkoušku v profilové části – u některých oborů se v jedné zkoušce ukrývají až čtyři předměty naráz!
A tak bychom mohli pokračovat…
Úvod článku paní Kopecké ve stylu „gymnázia a ti druzí" celou problematiku zkresluje. Středoškolské vzdělání totiž tvoří komplexní celek, v němž mají všechny typy škol své místo. Jednoduchý a jednostranný výklad statistických maturitních údajů je nešťastný, v české „mediální kotlině" se s ním setkáváme pohříchu až příliš často.
Mgr. Jan Pokorný
SŠUP Ústí nad Orlicí