Testování tajné zbraně, speciální protibetonové šípově stabilizované střely Röchling, je dodnes patrné na Hůrce na venkovních stěnách dělostřeleckého srubu K - S 11 Na svahu. Pár centimetrový kompletní prototyp střely Röchling, která v reálu měřila přes dva metry a ve druhé světové válce nakonec použita nebyla, je vystaven ve skleněné vitríně jednoho ze sálů hlavního muničního skladu M1.

Tvrz Hůrka vystavuje unikát, kompletní prototyp střely Röchling z roku 1938. Šlo o velmi účinnou zbraň, která se testovala i na betonových srubech v Králíkách.Zdroj: Deník / Dana Pokorná

Ve druhé světové válce se vojenští konstruktéři snažili vynalézt pro Třetí říši zbraň, se kterou by nacisté pokořili železobetonové pevnosti Hitlerových nepřátel. Střely firmy Röchling měly na rozdíl od konvenčních granátů ve své zadní části čtyři křidélka, která střelu během letu stabilizovala k cíli.

Ukázaly se jako velmi účinné. Podle Martina Ráboně ze Společnosti přátel čs. opevnění se Králicko stalo pro německou armádu prestižním zkušebním prostorem, v němž docházelo k testování střel Röchling. „Ty výsledky byly tak přesvědčivé, že je v roce 1940 Hitler označil za zbraň, která může spolurozhodnout o výsledku války a uvolnil na její vývoj prostředky. Superodolný králický beton střely probíjely, ne celý, ale daleko snadněji než klasická konvenční protibetonová munice. Ukázalo se, že tato střela po dokončení jejího vývoje zlomila desetiletí trvající nadvládu železobetonu,“ konstatoval Ráboň.

Zásluhu na získání unikátního exponátu do sbírek tvrze má Milan Blum, badatel z Německa, který dlouhodobě s Králickou pevnostní oblastí spolupracuje a zjišťoval informace o zkouškách německé tajné zbraně na opevnění na Králicku. Díky tomu se seznámil s mechanikem firmy Röchling Heinzem Kurtem Schmidtem, který na zkoušky dohlížel. „Během hovoru se mě najednou Schmidt zeptal: ‚Chcete takového Röchlinga vidět?‘ Povídám, že ano. Šel do prádelny a přinesl balíček, ve kterém byl připraven na odeslání poštou dvoucentimetrový prototyp té střely s příslušenstvím. Zeptal jsem se ho, co s tím chce dělat. Schmidt odvětil, že to chce poslat do dělostřeleckého učiliště v Idar-Obersteinu do jejich muzea. Vzpomněl jsem si na svoji babičku, která říkávala ‚Líná huba, holé neštěstí‘, tak jsem se ho zeptal: ‚Pane Schmidt, prodejte mi tu střelu, já ji odvezu do Králík, do muzea, bude vystavená tam, kde jste ty střely testovali.‘ Díval se na mě pět vteřin a povídal: ‚Já nic neprodávám, tady ji máte‘,“ vzpomíná na nečekaný dar Milan Blum.

Exponát návštěvníky neohromí svou velikostí, vejde se do vitrínky. „I malý diamant je velmi vzácný a tohle je ten případ,“ uzavírá Ráboň.