„Když mi odrostly děti, beru si radši dovolenou na jaře, abych udělala něco na zahradě, a na podzim jedeme třeba na poznávací zájezd do evropských měst,“ říká zaměstnankyně letohradské firmy OEZ Petra.

Již před několika lety zrušilo vedení firmy dlouhodobý zvyk, kdy dvoutýdenní volno na přelomu července a srpna bylo pevně dáno a sloužilo k provádění údržby. „Dnes se často pracuje na tři směny, záleží to na požadavcích na výrobu, takže i údržba se provádí průběžně,“ dodává zaměstnankyně.

Zato v nedalekém Bühleru v Žamberku na tradice drží. „Všichni s tím počítají, budeme mít dva týdny dovolené v celé firmě. Nepamatuji si, že by s tím kdokoli měl problém. Přispívá to k plynulému letnímu plánování,“ vysvětlila personalistka. Mnohé dalších firmy však tvrdí, že zastavení výroby si nemůžou dovolit a snaží se nabírat brigádníky z řad studentů, kteří pokryjí celoprázdninový odliv zaměstnanců na individuální dovolené.

Někde tradici celopodnikové dovolené nemají dlouhou tradici. V dolnolibchavské výrobě bylinných čajů vloni hromadné volno vyzkoušeli poprvé a naposled. Letos bude dovolené čerpat každý podle své dohody s vedoucím, neboť se celopodniková pro provoz firmy neosvědčila.

Jiné firmy považují informaci o podnikové dovolené, a tedy výpadku výroby, za konkurenční znevýhodnění, takže ačkoli to zaměstnanci musí vědět, oficiálně informaci o dovolené neposkytují. V některých společnostech platí hromadná dovolená jen pro některé provozy nebo je omezeno množství směn.

Podle zákoníku práce může zaměstnavatel po dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené (takzvanou celopodnikovou dovolenou), jestliže je to nezbytné z provozních důvodů. Taková dovolená nesmí činit více než dva týdny.