Dřevěné herní prvky nevydrží
Podle slov Květy Richterové přitom jde o hřiště, která jsou především mezi paneláky na ústeckých sídlištích. „Nějaká speciální, oplocená a hlídaná hřiště nemáme. Jejich počet se ale sníží hlavně proto, že některé ze dřevěných prolézaček a dalších podobných prvků, které jsou poničené a neodpovídají požadavkům na bezpečnost, budeme muset zlikvidovat.“ Jak dodala, město má dohodu se společností Tepvos, že do konce května dostanou městská hřiště určitou „štábní kulturu“.
„Jde nám o to, aby hřiště a jejich vybavení byla v souladu s normami, které jsou docela přísné. Některá budeme opatřovat umělým trávníkem nebo vysypávat pískem či oblázky, musíme se zabývat dopadovými výškami, prolézačkami, houpačkami…“ Podle jejích slov byl sice trend různých dřevěných prolézaček a dalších hracích prvků, ovšem dřevo často mnoho nevydrží. „Jeden z odborníků nám doporučil, abychom se nezbavovali kovových prvků, ale opatřili je výplněmi či nástavci tak, aby nebyly dětem nebezpečné. A samozřejmě se zabývali i dopadovými plochami,“ upřesnila vedoucí odboru. Upozornila ovšem na skutečnost, že vše stojí nemalé peníze.
Pískovišť zůstane do dvou desítek
Jsou tu ovšem také pískoviště. I jejich počet se snižuje. „Když jsme začali s jejich revizí, bylo jich v Ústí nad Orlicí přes padesát. Dnes jich je kolem třiceti, některá z nich ale už nebudeme obnovovat. Zřejmě zůstanou hlavně ta, která jsou obnovována v rámci revitalizace na sídlišti Štěpnice a jsou oplocena a několik dalších, bude jich ovšem tak maximálně do dvou desítek,“ uvedla Květa Richterová.
Láká Wolkerovo údolí i fara
Jak je patrné, bývalé okresní město na tom z pohledu dětských hřišť a pískovišť není nijak zvlášť skvěle. Sice se podařilo vybudovat hezké dětské hřiště ve Wolkerově údolí, to však zažívá za příznivého počasí často doslova návaly dětí. S malou, ale velmi sympatickou „trochou do mlýna“ přišla také jednota bratrská, která na zahradě u své fary v centru města postavila dětské hřišťátko. To vše ale určitě nestačí. Stížnosti jsou často slyšet ze sídliště v Podměstí, kde žije nemálo rodin s malými dětmi. S hřišti a pískovišti je to tu hodně žalostné. Revitalizovanému sídlišti na Štěpnici tak mohou obyvatelé
Podměstí jen závidět…
Podobně to ale vypadá na mnoha dalších místech okresu, i když je možné najít také světlé výjimky. Vše je totiž v první řadě o penězích a prioritách. Ovšem jaká priorita, když ne děti, by pro nás měla být tou nejdůležitější? Jen aby se nás jednou právě ty naše děti nezeptaly…
