Ta funguje každé pondělí od května do října od 16 do 18 hodin. Mykologové připravují také několik výstav hub: Choceň zámek 19. – 21. 9., Česká Třebová ekocentrum Podorlicko, Podbranská ul. 10. - 12. 10.

HOUBY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ

Co jsou houby a kolik jich je?

Houby jsou samostatnou říší v naší přírodě. Nepatří ani mezi rostliny ani mezi živočichy. Podhoubí (mycelium), které se rozšiřuje v půdě nebo jiném substrátu vytváří za určitých podmínek (teplota, vlhkost, roční období) plodnice. Každá plodnice tvoří tisíce až miliony výtrusů, které za příznivých podmínek zakládají nové podhoubí.
Podle nejnovějších průzkumů se na světě vyskytuje 300 – 400 tisíc druhů hub, z toho asi 20 tisíc těch co jsou větší než 1mm.

Kdy a kde?

Už rostou? Tuto otázku zná snad každý a všichni víme, že nesouvisí z ničím jiným než s růstem hub. Houby rostou po celý rok. Každý druh roste v podmínkách, které jsou pro daný druh nejoptimálnější. Některé rostou jen v zimě nebo jen na jaře, jiné rostou od jara do zimy a některé jen na podzim. Vrcholem výskytu hub v naší přírodě je konec srpna až začátek října. To je možné najít v lese i několik set druhů hub. V tomto období se také pořádají výstavy hub, kdy je možné vidět na jednom místě takové množství živých plodnic jako jindy ne.
A kde že rostou? Místa si každý samozřejmě tají a nejčastější odpovědí je…. v lese! Jenže houby rostou i podél cest, na okraji lesa, na loukách, ve stromořadích, v parcích, na zahradách, pastvinách a v polích. Každý druh má své oblíbené místo kde roste a kde se mu daří a také oblíbenou dřevinu či substrát. Za všechny jeden příklad. Klouzek sličný ( Suillus grevillei) roste jen a pouze pod modřínem.

Jedlé, nejedlé a jedovaté

Do těchto tří skupin řadíme veškeré druhy hub.
Jedlé jsou mladé plodnice ověřených jedlých druhů, které hned po příchodu z lesa zpracujeme. Nesmějí být zapařené či jinak znehodnocené.
Nejedlé jsou ty druhy, které mají hořkou chuť, jsou tvrdé nebo zapáchají.
Jedovaté jsou ty, které obsahují jed a to ve všech stádiích vývoje. Pokud si myslíte, že jedovaté jsou pouze velké plodnice, je to omyl. Další omyl je, že houba, která je červivá je jedlá. I ta nejjedovatější houba je červivá!!! Nesbírejme houby u kterých si nejsme stoprocentně jisti o jakou houbu se jedná. Jedovaté můžou být i ty, které krásně voní nebo dobře vypadají. Nesbírejme houby přestárlé či přešlé mrazem. U těchto hub dochází k rozkladu látek a produkty těchto látek jsou smrtelně jedovaté.

V posledních letech je vydáváno mnoho odborných knih, encyklopedií a atlasů hub. Doporučuji, abychom si koupili kvalitní knihu o houbách a naučili se houby poznávat, abychom je zkoumali a objevovali tak nové druhy, které nás můžou obohatit, ale také druhy, které máme chránit…. .


Nejznámější houby

Mezi nejznámější a nejoblíbenější druhy hub u nás patří hřibovité Hřib smrkový (Boletus edulis), Suchohřib hnědý ( Xerocomus badius) a Křemenáč březový (Leccinum rufescens). Nesmím zapomenout na Muchomůrku růžovku (Amanita rubescens) nebo na Lišku obecnou (Cantharellus cibarius). Oblibu u nás nalezly i uměle vypěstované a po celý rok dostupné houby Žampion zahradní (Agaricus hortensis) či Hlíva ústřičná ( Pleurotus ostreatus).
V následujících kapitolách se seznámíme s dalšími druhy hub, které s oblibou sbíráme, jedovaté sourozence, vzácné sourozence, místa kde rostou a kdy a také jak je zpracovat v kuchyni.

Hřiby
Hřiby rozdělujeme na tzv.bílé hřiby, také jim říkáme praváci a na modrající. Do skupiny pravých bílých hřibů, které na řezu nemění barvu patří Hřib smrkový (Boletus edulis), H.dubový (B.reticulatus), H. borový (B.pinophilus) a H. bronzový (B. aereus). Ostatní hřiby patří do té druhé skupiny tzv. modrajících hřibů. Mezi ty nejznámější a nejvyhledávanější patří Hřib koloděj (Boletus luridus), H. kovář (Boletus erythropus),
H. modračka (Boletus pulverulentus) a další. Ve skupině hřibů je několik druhů nejedlých a také jedovatých. Nejznámější a nejhojnější z těch nejedlých je Hřib žlučník (Tylopilus felleus) a z těch jedovatých Hřib satan (Boletus satanas). Do skupiny hřibů patří i spousta druhů vzácných až velmi vzácných a patří sem i kriticky ohrožený a zákonem chráněný Hřib královský (Boletus regius) a Hřib Fechtnerův (Boletus fechtnerii). Hřiby rostou ve všech typech lesa, často pod letitými stromy, duby, buky a lípami , v alejích a na hrázích rybníků od jara do podzimu. Kuchyňské zpracování je široké, hřiby se dají i nakládat do octa. Jejich chuť a vůně však nejvíc vynikne při sušení.

Suchohřiby
Suchohřiby patří mezi oblíbené a hojně vyhledávané houby. Suchohřib hnědý (Xerocomus badius) má spoustu lidových názvů z nichž nejznámější je „podhřib“. Je velmi hojný. Další známé suchohřiby jsou S.plstnatý (X. subtomentosus), S.žlutomasý(X.chrysenteron), S.sametový (Boletellus pruinatus), kterým se lidově říká „babka“. Všechny suchohřiby jsou jedlé. Mezi suchohřiby je i jeden velmi vzácný, kriticky ohrožený Suchohřib moravský (Xerocomus moravicus), který roste na jižní Moravě a v jižních Čechách. Suchohřiby rostou ve všech typech lesa od léta do podzimu. V kuchyni se hodí na všestranné použití do směsí a na sušení.

Kozáci a Křemenáči
Tato skupina hub je podle mykologů jedna z nejsložitějších co se týče určování. Výhodou pro praktického houbaře je to že všechny druhy kozáků a křemenáčů jsou jedlé. Není mezi nimi ani nejedlý, ani jedovatý. Mezi nejznámější patří Kozák březový (Leccinum scabrum), který roste jen pod břízou, Kozák habrový (Leccinum carpini), který roste pod habry a Kozák dubový (Leccinum luteoporum), který roste v teplejších oblastech pod duby a má žlutě zbarvené póry. Mezi křemenáči je to Křemenáč březový (Leccinum rufescens), který roste pod břízami a Křemenáč osikový(Leccinum rufum), který roste pod osikami. Doba výskytu je od jara do podzimu. Kozák a Křemenáč patří také do skupiny hub, které mají širokou škálu možností zpracování v kuchyni. Doporučuji sbírat jen mladé plodnice.

Klouzci
Klouzci jsou u nás často a musím říct že neprávem opomíjenou houbou. Snad za to může mazlavá a lepivá pokožka klobouku, která se dá hned v lese stáhnout a je po problému. Chuťově patří klouzek do skupiny prvotřídních hub. Rostou i v době, kdy jiných hub moc není. Nejznámější Klouzek sličný (Suillus grevillei) též se mu říká modřínový a to právě proto, že jinde než pod modřínem neroste. Další z vyhledávaných klouzků je Klouzek obecný (Suillus luteus) a Klouzek zrnitý (Suillus granulatus). Oba posledně jmenovaní rostou pod borovicí, která má dvě jehlice ve svazečku (b.lesní,b.černá,b.blatka). Klouzek bílý (Suillus placidus) je vzácnější a roste pod borovicí s pěti jehlicemi ve svazečku (b.vejmutovka a b.limba).Všechny klouzci podobně jako kozáci a křemenáči jsou jedlé houby. Rostou od léta do podzimu. Zpracování v kuchyni do směsi s jinými houbami a je výborný do polévek.

Muchomůrky
Do této skupiny hub patří jak ta nejchutnější Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), poznáme ji podle růžové pokožky klobouku a růžové báze třeně, tak ta nejjedovatější Muchomůrka zelená (Amanita phalloides), která je na řezu bílá a má na bázi bělavou pochvu, které se říká „kalich smrti“. K těm co se dají sbírat k jídlu patří ještě Muchomůrka šedivka (Amanita spissa), ale ta má často zemitou chuť a ke sběru se moc nedoporučuje. Jedovatých druhů muchomůrek je mnohem více. Zmíním se o těch nejznámějších. Muchomůrka červená (Amanita muscaria), M. panterová (A.pantherina), M. jarní (A.verna), M. jízlivá (A.virosa) a další. Pokud si nejsme stoprocentně jisti o jakou houbu jde a zvláště se to týká muchomůrek, tak ji nesbíráme!!! V této skupině hub jsou i vzácné až velmi vzácné. Muchomůrka císařka (Amanita caesarea) je kriticky ohrožený druh, zákonem chráněný, který roste jen na několika málo lokalitách v ČR. Do rodu Muchomůrka (Amanita) patří také tzv.katmanky neboli pošvatky. Jsou to bezprstenné muchomůrky. Nejznámější Muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata).Jsou vesměs jedlé, ale nevyhledávané. Muchomůrky rostou ve všech typech lesa, ty vzácné spíše v teplejších oblastech a to od léta do podzimu. Muchomůrka růžovka se nehodí k sušení, výborná je upražená na másle s kmínem a na čerstvém chlebu a nebo smažená jako řízek.

Holubinky
Holubinky a ryzce patří do skupiny hub, jejímž hlavním znakem je jablkovitě křehká dužina, která obsahuje mléčné váčky. Na rozdíl od ryzců po poranění mléko neroní. Holubinky jsou nejbarevnější houby u nás. Jak napsal v roce 1945 Václav Melzer „ holubinky jsou barevné jak hrdlo divokého holuba“.Od bílé přes modrou, zelenou, zlatou až k červené, hnědé a černé. Popsáno je kolem stovky druhů. Ta nejznámější a nejvyhledávanější je Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha). Pozná se podle jakoby mastných nelámavých lupenů. Barvu pokožky klobouku má od zelenkavé přes modrající až k fialové. Další výbornou holubinkou je Holubinka mandlová (R.vesca) nebo H.nazelenalá (R.virescens). Pro holubinky platí jedno pravidlo. Ochutnej malý kousek plodnice, pokud na jazyku nepálí, je jedlá. Toto platí však pouze u holubinek! Mezi holubinkami jsou i nejedlé a jedovaté, ale ty jsou na chuť palčivé. Mezi jedovaté patří Holubinka vrhavka (Russula emetica), která má červenou barvu pokožky klobouku.Velmi vzácná, ohrožená a zákonem chráněná, zařazená do Červené knihy ohrožených druhů ČR je Holubinka olšinná (Russula pumila) rostoucí v podmáčených olšinách. Mezi mykology je rod Holubinka (Russula) také známá tím, že se určuje pomocí chemických látek. Roste ve všech typech lesa v létě a na podzim. V kuchyni jsou výborné naložené v octě.

Ryzci
Spolu s holubinkami patří do skupiny hub, jejímž hlavním znakem je jablkovitě křehká dužina, která obsahuje mléčné váčky. Ryzce poznáme podle toho, že po poranění roní mléko.Je různé barvy od čiré, přes bílou a krémovou po tmavě červenou. I zde platí pravidlo použitelnosti či jedlosti daného druhu. Ryzci ronící červené nebo oranžové mléko jsou vynikající jedlé houby. Patří sem Ryzec smrkový(Lactarius deterrimus), rostoucí pod smrky a ronící oranžové mléko a R. pravý (L.deliciosus), který roste na travnatých místech pod borovicemi a roní oranžově červené mléko. Jedovatý Ryzec šeredný (L.necator) roste pod smrky a břízami a roní bílé mléko. I v této skupině je zástupce, který je zapsán v červené knize ohrožených druhů ČR je to Ryzec statný (L.repraesentaneus), který má bílé mléko na řezu fialovějící. Je nejedlý, rostoucí v podhorských a horských oblastech ve smrčinách pod břízami.U nejedlých a jedovatých ryzců je mléko palčivé až velmi palčivé. Výskyt léto a podzim. V kuchyni z ryzců dělají gurmáni houbové škvarky.


Bedly
Nejznámější Bedla vysoká (Macrolepiota procera) a B.červenající (Macrolepiota rachodes). Jsou si velmi podobné b.červenající na řezu červená a pak hnědne a roste spíše v jehličnatých prosvětlených lesích. Obě jsou jedlé.
Bedly jsou vyhledávány pro svoji nezaměnitelnou chuť. Jsou výborné smažené v trojobalu. Někteří si rádi pochutnají na syrovém prstenu z bedel, který chutná jako upražený oříšek. Bedla roste od léta do podzimu.

Žampiony
Žampionů nebo chcete li pečárek bylo u nás popsáno více než padesát. Nejznámější a vyhledávaná je Pečárka polní(Agaricus campestris) rostoucí v zahradách, polích a na pastvinách a P.ovčí (Agaricus arvensis) rostoucí v zahradách v parcích a prosvětlených lesích. Mezi nejznámější jedovaté patří Pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma) rostoucí na stejných stanovištích jako P.ovčí. Báze třeně a povrch klobouku u P.zápašné po poranění intenzivně žloutne. P. lesní (Agaricus silvaticus) roste v jehl.lesích a na řezu intenzivně červená, je též jedlá. Trsovitě rostoucí P.Bohusova (Agaricus bohusii) s hnědě šupinatým kloboukem je vzácná. Pečárky rostou od jara do podzimu. Uměle vypěstovaným pečárkám se říká žampion, který se v mnohých kultivarech pěstuje po celém světě a je běžně k dostání po celý rok s širokým uplatněním v kuchyni.

Pýchavky
Další opomíjenou a přesto výbornou houbou jsou pýchavky. Jsou to houby, které nemají klobouk a třeň, ale jen takové „bříško“. Patří do skupiny břichatek, kde výtrusy zrají uvnitř plodnice a v pravý čas prasknou a vypráší do vzduchu miliony výtrusů. I u těchto hub platí pravidlo. Všechny pýchavky, které jsou na řezu bílé jsou jedlé. Ty které žloutnou, zelenají nebo dokonce černají už nesbíráme. Nejhojnější pýchavkou je Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum), která roste velice hojně v lese i mimo les, u cest, na pasekách. Mnozí z nás znají a mají místa, kde roste nejvyhledávanější pýchavka. Je to Pýchavka obrovská (Langermannia gigantea), která může dorůst do velikosti kopacího míče a váhy až 10 kg. Roste na pastvinách, polích a v zahradách, ale také v sadech a světlých lesích v porostech kopřiv a to od léta do pozdního podzimu.V kuchyni z pýchavek připravíme výborné smažené řízky nebo je přidáme do směsi.

To byl jen krátký výčet toho co je možné v tomto čase najít na procházce přírodou.Pokud na svých cestách a toulkách přírodou najdete houbu, kterou neznáte, navštivte mykologickou poradnu v Chocni na zámku. Každé pondělí od května do října od 16:00 do 18:00 hodin.

Výstavy hub:
Choceň zámek 19.-21.9.2008
Česká Třebová ekocentrum Podorlicko, Podbranská ul. 10.-12.10.2008


Martin Mička