Úspěchy v soutěži 
v kronice nechybí

„Když jsme se dozvěděli, že jsme opět zvítězili, byli jsme pochopitelně moc rádi. Loni jsme si říkali, že ještě jednou a budeme mít tři roky za sebou, sportovci by řekli ´hattrick´. A vyšlo to. Jsme opravdu vděční za všechny hlasy, které nám lidé poslali, těší nás, že nám fandí, podporují nás. A musíme upřímně říct, že nám opakovaná prezentace v Orlickém deníku moc pomáhá v tom, že nás prostě lidi najdou, ví se o nás," říká upřímně Monika Křivohlávková, která reprezentuje čtvrtou generaci rodu hospodských, jenž Hostinec U Špičáků provozuje.
Na sále hospody má připravenou malou výstavku z historie hostince, která je jakýmsi základem kroniky, již Křivohlávkovi připravují. „Začali jsme v roce 2010, máme nashromážděnou řadu materiálů, které jsme vytvořili buď sami, nebo nám je poslali spokojení zákazníci. Samozřejmě tu nemůže chybět dokumentace našich úspěchů v soutěži Hospůdka roku. Najdete tu ale i úplný začátek naší hospody. Tady je náš praděda s ženou, děda s manželkou a moji rodiče, tedy tři generace našich předchůdců v hospodě," říká paní Monika s úsměvem. Mezi dokumenty je i hezký unikát. „Při práci na zateplování sálu a jeviště našel manžel pozvánku na ples z roku 1908. Byl to ples vojenského vysloužilce barona Pražáka v sále pana Jana Špičáka. Ples byl pro nás trochu nezvykle v neděli, navíc se tu píše, že v Bystrci nad Orlicí, což je taky docela zvláštní. Ale cenný doklad pro kroniku to určitě je," dodává. Mezi zajímavými materiály pro kroniku jsou ovšem třeba také „chlebenky" zřejmě z doby 1. světové války nebo „dodák" ze sedmdesátých let minulého století: pivo za 1,70 Kčs, kofola za 1 Kčs, limonáda za 0,60 Kčs, káva za 2,60 Kčs, salám za 7,40 Kčs, šunkové halušky se zelným salátem za 5,90 Kčs…
Nechybí ani připomínka „prohibice" v roce 2012, kdy byl na nějaký čas zapovězen prodej tvrdého alkoholu.

Martinská husa, 
to byl letos hit

Ale pojďme do současnosti. V lokálu Hostince U Špičáků je živo. U jednoho ze stolů sedí parta chlapů z pražské firmy, kteří pracují v místním lomu. „Jsme tu tři čtvrtě roku, obědvat sem chodíme každý den. Je tu domácí kuchyně, vlastní zelenina, domácí prostředí, příjemná obsluha, neměnili bychom. Chodíme sem posedět i večer, známe se s místními, je tu dobré pivo, pohoda," říká Vladimír Ondrek. Jak dodává, občas sáhne i po Orlickém deníku, který je v lokále k dispozici, pro Hostinec U Špičků také sám v soutěži Hospůdka roku hlasoval.
Kolem dalšího ze stolů sedí početná skupina seniorů. „Jednou za čtrnáct dnů se scházíme jako důchodci v hasičárně, tady to pak všechno dorazíme, probereme ještě ledasco. Fůra roků sem chodíme mezi vánočními svátky a Novým rokem, dáme si večeři a ukončíme sezonu," říká jedna z žen. „Ocenění si tady určitě zaslouží. Výborně tu vaří, konají se tu různé akce, opravdu se snaží. Jsme naprosto spokojení. Pracuje tu celá rodina včetně dětí a je znát, že k tomu mají vztah. I my jsme pro jejich podnik hlasovali," podotýká s uznáním.
Pokud hosté hovoří o akcích, za zmínku rozhodně stojí kulinářský svátek, kterým bezesporu byla Martinská husa. „Letos to bylo opravdu velké. Nejdřív to byla jen sem tam objednávka, ovšem jak se blížil víkend, na který jsme husu připravovali – byl to ten před svatým Martinem, začaly telefonáty s objednávkami houstnout, až jsem si říkala, že bych nejradši telefon vypnula. Nakonec ani na všechny objednávky nebyl materiál, nemohli jsme je uspokojit. I tak jsme udělali dvě stě čtyři porcí. Náročná byla hlavně neděle, kdy na husu přišlo opravdu hodně lidí, všichni měli čas, zašli si na obídek, byl plný sál – no a o půl čtvrté nám tu začínaly taneční. Ale zvládli jsme to, sál jsme stihli připravit a další, co přišli na husu, se vešli do lokálu. Všechno dopadlo dobře a byli jsme rádi za to, že lidé chválili," svěřuje se Monika Křivohlávková.

Taneční jsou prý skvělý relax

Když už byly zmíněny taneční, i ty patří k příjemným aktivitám v Hostinci U Špičáků. Začaly před pár lety a po krátké odmlce byly loni opět obnoveny. „Chodíme sem rádi, taneční jsou obrovský relax, odpočineme si od dětí. Chodíme s manželem už asi počtvrté, moc nás to baví. Taneční se konají pětkrát, vždycky v neděli. Tancovat tu chodí začátečníci i pokročilí, mladí i starší. Je nás třiadvacet párů," prozradila Jana Skalická, jedna ze tří vylosovaných hlasujících, kteří byli ke Špičákům pozváni na předání certifikátu a slavnostní večeři. „Chodíme sem tancovat já i můj syn, kterému je osmnáct, užíváme si to," přidává se další z pozvaných Jiřina Tejklová. Obě sympatické ženy z Bystřece „svou" hospůdku jen a jen chválí. „Řekly bychom, že je to tu čím dál tím lepší," usmívají se.

Roste další,
 už pátá generace?

Hostinec U Špičáků je po čtyři generace rodinným podnikem. Janovi a Monice Křivohlávkovým i dnes ještě občas pomohou rodiče, úplně samozřejmě pak přiloží ruku k dílu také jejich děti. V nich navíc zřejmě rostou i „následníci". Zatímco ještě před dvěma lety a vlastně ani loni Jan Křivohlávek mladší neměl jasnou představu o tom, čím by chtěl po dokončení základní školy být, dnes už se učí v Poličce v oboru kuchař a číšník. Jak říká jeho tatínek, při rozhodování o volbě profese pomohla burza škol v České Třebové i den otevřených dveří poličské školy. A Honzíkovi se v učení rozhodně líbí.
„Musím říct, že je to úžasná škola, hrozně se mi tam líbí. Mám výborné učitele i mistry, máme hodně praxe, žáci jezdí na soutěže a různé akce. Určitě mám výhodu toho, co už znám z domova. Zkušenosti a rady, ty se rozhodně hodí. Před některými spolužáky jsem napřed," prohlašuje upřímně sympatický mladík. A dokonce se už chlubí certifikátem o absolvování barmanského kurzu České barmanské asociace… V branži rodičů ovšem zřejmě zůstane i dcera Nelča. Dnes ještě „osmačka" už má jasno: po dokončení základky chce studovat na hotelové škole. „Otevřeme jim druhou hospodu," říká se smíchem jejich maminka.

Servírovala se „Růže od Růži"

Už tradičně připravují usměvaví hostinští pro pozvané hosty slavnostní tabuli. A přestože je vyhlášeným pokrmem Hostince U Špičáků domácí svíčková, opět se jí nedočkají. Monika Křivohlávková totiž stále ráda experimentuje s novými recepty. A tak tentokráte jako hlavní chod servíruje „Vepřový měšec" plněný uzeninou, vejcem a zeleninou se šťouchaným bramborem, cibulkou a domácími škvarečky, nechybí zeleninová obloha převážně z vlastní zahrádky. Stejně jako v minulých letech jídlo moc hezké na pohled a skvělé chuti. „Naše děti tomu ovšem říkají také ´Růže od Růži´, protože původní recept, který jsem mírně upravila, je od jejich tety Růži," prozradila Monika Křivohlávková.
Večer v příjemné hospůdce plyne rychle, zábava rozhodně nevázne. „Moc nevyděláme, ale nasmějeme se, to je při práci hodně důležité," říká paní hostinská. „Tak peníze určitě taky, protože máme stále nějaké plány. Tuhle práci máme až abnormálně rádi, jinak by to nešlo," svěřuje se. A ta láska a poctivý vztah k práci jsou U Špičáků patrné všude. Nakonec zajděte se přesvědčit. Nebudete litovat.