Horní a Dolní Sloupnice

K počátkům osídlování oblasti kolem Sloupnického potoka došlo snad již kolem poloviny 12. století. V listině z tohoto období se píše o lesích, polích a loukách sahajících až k potoku Sloupnici. Z toho lze usuzovat, že kolem Sloupnického potoka existovala již kultivovaná půda (pole, louky), a je tedy možné předpokládat i jakési osídlení. Tomu nasvědčuje i fakt, že potok má již své jméno. K dokončení osídlovací činnosti kolem Sloupnického potoka však došlo až v 2. polovině 13. století v době vrcholné kolonizace, kdy toto území již bylo královským majetkem, který patřil k vznikajícímu lanšpersko – lanškrounskému panství. Někteří badatelé se domnívají, že dnešní ves vznikla splynutím vlastní Sloupnice a dnes neznámé vsi Svatosla. Obě vsi se připomínají poprvé v roce 1292 v darovací listině, kterou je král Václav II. postupoval cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Tato donace se pravděpodobně neuskutečnila a na počátku 14. století je doložen jako majitel Sloupnice Vítek ze Švábenic. Ten v roce 1309 postoupil Sloupnici klášteru křižovníků – Strážců Božího hrobu na Zderaze u Prahy jako náhradu za svoje dluhy, které měl u kláštera.

V roce 1470 začalo jednotlivé díly vsi skupovat město Litomyšl pro svůj špitál. To bylo ukončeno v roce 1544, kdy město získalo od Jana z Pernštejna díl vsi náležející k panství brandýskému i s patronátním právem ke kostelu. Od té doby až do zrušení poddanství v roce 1848 bylo město Litomyšl patronem městského špitálu i vrchnosti Sloupnice. Pro potřebu správy byla rozsáhlá ves rozdělena na dvě části, tzv. horní a dolní správu. Toto dělení je doloženo již v roce 1572 v pozemkové knize založené pro správu litomyšlských městských vsí. Neznamenalo vytvoření dvou samostatných vsí, ale pouze určitou správní pomůcku. Ke skutečnému rozdělení na dvě samostatné obce došlo až v roce 1924. Obce byly sloučeny pod názvem Sloupnice v roce 1976.

doc. PhDr. František Musil, CSc.
(redakčně zpracováno)