Slavností odhalení si v pátek odpoledne nenechali ujít ti, kteří dodnes obdivují její herecký um. „Zdeňka Baldová byla sestřenice mojí matky. Žádné vzpomínky se ale v rodině nevyprávěly. Mám ráda její filmy, třeba Páté kolo u vozu. Jsem ráda, že tady má desku, že se o tom lidé dozvědí," podělila se o své dojmy Hana Hipská. „Jsem velmi rád, že si po dlouhé době někdo vzpomněl, že máme tak významného rodáka, a věřím, že se při takových příležitostech budeme setkávat častěji," uvedl starosta města Jaroslav Zedník.

O životě a díle Zdeňky Baldové hovořil Jaroslav Lopour, student filmové vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Z jeho proslovu vybíráme:
„Narodila se jako Zdena Rosalie Balašová. Její matkou byla Zdeňka Balašová, dcera obuvnického mistra. Jméno Baldová získala po svatbě své matky s pražským strojníkem Josefem Baldou dne 9. března 1886. Po svatbě také celá rodina žila v Praze na Žižkově.
Již od mládí tíhla k umění, hrála studentské divadlo. Po absolvování obecné a měšťanské školy navštěvovala čtyři léta Průmyslovou pokračovací školu pro ženská povolání. Na jednom ochotnickém představení si jí všiml ředitel František Adolf Schubert a v roce 1907 ji angažoval do nově postaveného Městského divadla na Královských Vinohradech. V angažmá se seznámila s režisérem Karlem Hugo Hilarem, za kterého se 5. srpna 1914 provdala. Hilar byl největší český divadelní režisér první poloviny 20. století a patřil k nejvýznamnějším evropským divadelním režisérům. V roce 1921 se stal šéfem činohry Národního divadla v Praze, kde vytvořil své nejslavnější divadelní inscenace. Za manželem v září 1922 odešla i Zdeňka Baldová. Zpočátku tíhla k tragickým postavám, ale Hilar v ní objevil výrazné komické nadání.
Po jeho smrti v roce 1935 plně vyhranila svůj herecký typ a začala hrát velké tragické a komické postavy. Vytvořila na jevišti jedinečný typ ženského komika s kultivovanou interpretací české řeči, s temperamentem a bezprostřední živočišností. Hrála v několika stovkách divadelních inscenací, například Ze života hmyzu, Loupežník, Ženitba, Romeo a Julie nebo Lakomec.
V roce 1921 poprvé stanula před filmovými kamerami. Ovšem pravé uplatnění ve filmu dostala až o deset let později. V letech 1931 až 1958 hrála v sedmdesáti filmech. Stala se oblíbenou a vyhledávanou představitelkou přísných i dobrosrdečných matek a tetiček. Nejhodnotnější a nejvyzrálejší kreaci své filmové tvorby vtělila do tragické postavy židovské matky Hedviky Kaufmannové ve filmovém strhujícím dramatu Alfréda Radoka z roku 1948 Daleká cesta.
Ani jako slavná a populární herečka na své rodné město nezapomínala a příležitostně se do něho vracela. Navštívila například turistickou chatu Maxe Švabinského na Kozlovském kopci.
Zemřela 26. září 1958 v Praze, pohřbena je v čestném hrobě na pražském Vinohradském hřbitově." ⋌