Doprovázeli ho náměstkyně Marie Málková, vedoucí odboru školství mládeže a sportu Karel Peška a starosta Lanškrouna Martin Košťál. Zástupci kraje nepřijeli v tomto složení náhodou, Pardubický kraj jako zřizovatel v posledních čtyřech letech poskytl formou investic a oprav zemědělské škole a školnímu statku téměř 22 milionů korun a na příští dva roky je již odsouhlasena dotace na zateplení budovy s výměnou oken školy a jídelny v hodnotě dalších asi 23 milionů. Poslední velkou investicí je právě probíhající zateplování a plynofikace internátu a již dokončená rekonstrukce jízdárny. Připravené jsou i další projekty. Přestavbou stávající konírny by mohlo vzniknout moderní ekologické centrum orientované na enviromentální výuku, jehož součástí je i vznik ekologické botanické zahrady. Zvažuje se také stavba nového kravína s automatickým dojícím zařízením a rozšíření učební nabídky o studijní obor zaměřený na veterinární péči.

Ředitel Fiedler připouští, že již schválené investice jsou jasným důkazem toho, že pro Pardubický kraj je toto školské zařízení prioritou a společně se školou v Chrudimi bude tvořit páteř vzdělávání v oboru zemědělství. Nicméně se domnívá, že střední zemědělské školství prodělává jednu z největších krizí ve své historii a vysvětluje: „Školy zemědělského zaměření v poslední době zanikají, a nebo se nesmyslně přeorientovávají na jiné neperspektivní, avšak rádoby atraktivní obory. Soukromé firmy i některé státní instituce jsou si tohoto problému vědomé, avšak ministerstvo školství ho prozatím nijak neřeší.“ Tyto negativní procesy však nejsou charakteristické pouze pro zemědělské školy. Odklon od odborného a prakticky zaměřeného školství podle něho představuje celorepublikový problém a nazývá tento proces „gymnazizací školství“. Řešení vidí třeba ve spolupráci se soukromým sektorem, který může stejně tak, jak je tomu třeba ve stavebnictví, formou stipendia podpořit během studií své budoucí zaměstnance. Ředitel Fiedler chce z tohoto důvodu oslovit významné firmy z širokého regionu a seznámit je s touto koncepcí.

Pana hejtmana Tomana pozvání do Lanškrounské školy potěšilo už proto, že do února letošního roku žil především dopravou, za kterou byl a dosud je zodpovědný a už méně měl čas na ostatní resorty. Spokojenost vyjádřil s tím, že spolupráce se soukromým sektorem, kterou při zateplování fasád prosazoval, se osvědčila, byť vůči těmto projektům byli někteří lidé zpočátku skeptičtí. Princip této investice spočívá v tom, že zateplení kompletně platí soukromý subjekt a majitel budovy ho splácí až z úspor za energie. Kraj tímto způsobem zainventoval již více než 100 milionů a hejtman Toman má s tímto systémem téměř výhradně pozitivní zkušenosti.

„Hlavně mě ale těší, že je o tuto školu mezi studenty zájem, protože i proto kraj do tohoto zařízení investuje. Viděl jsem samozřejmě, že je tu spousta zařízení ve špatném stavu, ale pozitivní vývoj je dobře patrný. Co mě velmi překvapilo, byl psí útulek, neboť jsem vůbec netušil, že tu něco takového je. O to zajímavější je pro mě informace, že toto zařízení vybudoval na své náklady soukromý investor.“ Řekl mimo jiné hejtman Ivo Toman.

Marie Málková, náměstkyně hejtmana zodpovědná za školství, sport a volnočasové aktivity potvrzuje, že kraj se nesnaží při hledání koncepce školství něco řešit na úřadě, ale ve spolupráci s řediteli škol a specifickými potřebami regionu. To že tyto záležitosti skončily v kompetenci kraje nevidí jako problém, ale naopak si myslí, že region dokáže mnohem lépe definovat to, co je pro něj důležité. V tomto duchu potvrzuje také slova ředitele Fiedlera: „V zemědělském školství chceme vybudovat dva „pilíře“ tohoto oboru. Dohodli jsme se, že v Lanškrouně se bude škola rozvíjet v oborech živočišné výroby, chovu zvířat a jezdectví a v Chrudimi v pěstitelství rostlin. Do budoucna chceme, aby škola fungovala jako vzdělávací centrum, které bude nabízet své služby také pro dospělé a poskytovat servis zemědělské veřejnosti. Ministerstvo školství však v minulosti nedokázalo uhájit finance jdoucí na investice ve školství. Tyto peníze proto nepřešly ani na kraje a naše možnosti i plány jsou tak bohužel omezené“.

František Teichmann