Srdeční záležitost

Major Roman Studený pracuje u hasičů už šestnáct let, začínal u dobrovolného sboru v Mladkově. Poté nastoupil jako výjezdový hasič a následně velitel družstva. Momentálně pracuje v hasičském záchranném sboru územního oddělení Ústí nad Orlicí a náplň jeho činnosti se za poslední roky změnila. Svoje zaměstnání má přesto stále rád a činnost u hasičů je pro něj srdeční záležitostí. „Už to není tak akční, zabývám se především dokumentací a koordinací činnosti profesionálních a dobrovolných sborů. Ani zaměstnání výjezdového hasiče nebylo nic nezvládnutelného, samozřejmě je potřeba udržovat si kondici na slušné úrovni, protože fyzické testy jsou součástí každoročního přezkoušení všech zaměstnanců,“ objasnil svůj pracovní poměr.

Při časové náročnosti se pochopitelně nabízí otázka, zda tím netrpí soukromí vedoucího oddělení IZS a služeb, ale Roman Studený si to zatím příliš nepřipouští: „Už když jsem se ženil, tak bylo manželce jasné, že si bere hasiče. Jako výjezdový hasič jsem měl na rodinu více času, teď, když se musím kolikrát účastnit pátečních večerních schůzí, je to trochu horší.“

Spolupráci mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči si Roman Studený cení a považuje ji za bezproblémovou po řadu let. Počet dobrovolných hasičů na Orlickoústecku odhaduje v řádu stovek. „Je to obrovská síla, navíc dobrovolní hasiči jsou vidět také v kulturně-společenském životě,“ dodává.
„U hasičů v Černovíře jsem už od školy, je to tedy přes třicet let. Vedoucí nás vedli natolik dobře, že většina z nás už u sboru zůstala. Kdo bydlí v Černovíře, tak je prostě hasičem! Je nás devadesát, a to je opravdu hodně, pracujeme také s mládeží, což v okolních obcích není,“ pochlubil se velitel sboru dobrovolných hasičů Ivan Špinler, jenž jinak pracuje jako strojvedoucí.

Jednotka, která měla za loňský rok celkem šestnáct výjezdů a spadá pod krajské operační středisko, má oproti mnoha svým amatérským kolegům jednu ohromnou výhodu, tou je moderní vozový park.Velitel hasičů si toho je dobře vědom: „My v Černovíře jsme maximálně spokojení, protože máme rok starou tatrovku, chlapi se mohou pokaždé ´přetrhnout´, kdo bude první sedět za volantem. Tím pádem vlastníme modernější techniku než mnohé profesionální jednotky. U dalších dobrovolných sborů je to ale docela bída, průměrné stáří cisteren dosahuje, pokud se nepletu, sedmadvaceti let. Takže by patřily spíše do muzea…“

Požární útok

Místní sbor dobrovolných hasičů se účastní celé řady soutěží a rozhodně z nich neodjíždí s prázdnou. „Náš sbor se specializuje na soutěž v požárním útoku, pořádáme klání O černého výra. Před deseti lety jsme dosáhli dvou cenných úspěchů, ve Velké ceně sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v požárním útoku naše ženy zvítězily a muži v tom samém ročníku skončili druzí

Hasičský ples, každoroční kulturní událost číslo jedna, má už místní sbor za sebou. A podle všeho úspěšně. „Letos se nám velice vyvedl, sál jsme měli plný, přijeli hasiči ze všech možných sborů. Hospodu bychom potřebovali ještě „nafouknout“, poznamenal Ivan Špinler a s úsměvem ještě dodal: „Protože všichni Formanův film Hoří, má panenko! dobře známe, tak si tombolu řádně hlídáme. Máme tam stálou službu a tak žádné ztráty nehrozí.“

(jp)