Jak si připomínáte tak významné výročí?
Zorganizovali jsme k němu výstavu, která potrvá až do 8. května. Zájemci ji najdou v prostorách Muzea Podblanicka, které je v budově Muzea umění a designu Benešov na Malém náměstí. V rámci výstavy jsme také naplánovali celkem pět přednášek, které se na stejném místě konají každých čtrnáct dní. Jsou určené nejen pro včelaře, ale i pro laiky. Každá bude na jiné téma a jejich cílem je přiblížit včelařství široké veřejnosti.

Co se na výstavě nebo z přednášek laikové, kteří by chtěli začít se včelařením, dozví?
Máme za sebou už dvě přednášky. Tématem další bude ve středu 29. března apiterapie, což je jedna z forem alternativní medicíny využívající včely a jejich produkty. Netýká se to tedy pouze toho, že si někdo nechá dát od včely žihadlo. Návštěvníci akce se dozví, jak jsou včelí med i další produkty včel, třeba propolis, důležité a prospěšné pro naše zdraví. Přemek Petrák, což je učitel včelařství a zdravotní referent Okresní organizace ČSV Benešov povypráví ve středu 12. dubna o včelí pastvě. Mluvit bude i o tom, jak přilákat včely a další opylovače, jako jsou čmeláci nebo včely samotářky, na zahradu.

Mám med opravdu rád, ale v této době ho u včelařů sháním těžko. Proto jsem „zhřešil“ a koupil si med v supermarketu. Na etiketě je napsáno: Země původu: Česká republika, Argentina, Ukrajina, Mexiko, Uruguay, Španělsko, Tanzanie. Na jiné etiketě je zase: směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU. Jaký na takový med máte vy, která včelaří i se svými třemi syny a manželem, názor?
Otázkou je, jestli to je vůbec med. Med je tady u nás v Čechách hned po vínu druhou nejčastěji pančovanou potravinou. Jistotu, že si koupíte skutečně med, máte jen u včelaře. I na Benešovsku je jich dost a kdo by žádného neznal, tomu jako dáme kontakt na některého z nich.

Z čeho při svém tvrzení vycházíte?
Za posledních deset let stoupl ve světě počet včelstev o osm procent, ale vývoz medu se zvýšil o 61 procent. To určitě není zvýšením produktivity včelstev, ale ohromnou produkcí fruktózových sirupů, kterými se med pančuje. Výsledkem pak jsou některé komerční medy v supermarketech. Také proto je obtížné zde koupit čistě český med. V prodávaných medech může být český med v obsahu jednotek procent, zbylá většina je z dovozu. Už jen převoz kvalitu medu a jeho vlastnosti degraduje. Každému, kdo zde nakupuje, bych poradila bedlivě číst etikety, aby věděl, jaký produkt si z obchodu odnáší.

close Včelařka Hana Chmelová se syny u úlů. info Zdroj: se svolením Hany Chmelové zoom_in Včelařka Hana Chmelová se syny u úlů

A co dělá státní správa? Ta nám spotřebitelům nepomůže?
Medy z dovozu často odpovídají zákonům, což ale neznamená, že musí vyhovovat spotřebitelům. Rezidua cizorodých látek tam jsou v normě a odpovídá i označení, že pochází ze zemí EU a mimo EU. Z kontrol kvality medu v obchodech pak ale vyplývá, že třeba polovina medu na trhu nevyhovuje, protože jsou v něm kukuřičné či rýžové škroby nebo fruktozový sirup. Medovicové medy, tedy takzvané lesní, jsou často obarvovány karamelem, protože se takový med v posledních letech neurodil. Způsobil to charakter letního počasí posledních let i stav našich lesů.

Co způsobuje tyto vlastnosti dovozových medů?
Med se do Evropy přiváží po moři, nikoliv letecky. Cestuje v sudech a ty jsou uložené v kontejnerech na nekrytých palubách. Pálí do nich slunce a to med přehřívá na více než 50 stupňů Celsia. Tak to trvá i několik týdnů. V EU je navíc zakázáno léčit včely antibiotiky, ale v Asii nebo Americe to nikdo neřeší a nesleduje. To způsobuje výskyt reziduí antibiotik u řady dovozových medů. To je další z důvodů, proč jíst med domácí, nebo alespoň ten, co vznikl v Evropě.

Postřik neškodí květu řepky, včelám ale ano

Pro mě jako laika existují jen dva základní druhy medů. Ten světlý, řepkový, a ten tmavý, medovicový, tedy lesní. Obecně se traduje, že kvalitnější je med lesní.
Med řepkový je velmi kvalitní především kvůli pestrosti obsažených látek. Tento jarní med není nikdy čistě řepkový a obsahuje nektar i z kvetoucích ovocných stromů a luk plných pampelišek. Včely ho sbírají dříve a sběr končí v řepce. Medovicový med mají lidé raději ne proto, že by byl zdravější, ale proto, že pomaleji krystalizuje a tvrdne. Z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek jsou naprosto rovnocenné.

A není řepkový med méně oblíbený proto, že zemědělci řepku často ošetřují chemikáliemi?
Postřik škodí včelám, ale ne květu řepky, který produkuje čerstvý nektar. Zemědělci by měli stříkat pole v noci, kdy včely nelétají a chemikálie se do rána rozloží na neškodné látky. Problémem nejsou jen pesticidy, fungicidy a herbicidy, ale také desikanty, což jsou přípravky, které regulují dozrávání plodiny. Některé látky včely dokonce i odpuzují, takže takto ošetřenému poli raději vyhýbají.

Říkáte, že včelařů je na Benešovsku dost. Kolik jich je registrovaných v ČSV?
V okrese Benešov je nyní registrováno 1153 včelařů, kteří se starají o 6124 včelstev. Z 86 procent to jsou muži, 14 procent tvoří ženy. Podle věku jsou nejpočetnějšími skupinami včelaři a včelařky, jimž je 46 až 50 let a dále 71 až 75 a 51 až 55 let. V naší benešovské základní organizaci, která slaví výročí, máme 85 členů. Potěšující je, že se mezi včelaře dostává poslední dobou stále více mladých. To nejsou profesionální včelaři, ale spíš ti víkendoví, kteří se snaží pomoci přírodě a včelaření je jedna z cest, která jim dává smysl.

Musí si začínající cestu ke včelaření prošlápnout sami, nebo odbornou pomoc najdou třeba právě u vás, zkušených včelařů?
Snažíme se je podporovat například organizováním kurzů pro začínající včelaře. Jeden se nedávno uskutečnil v Bělici u našeho zdravotního referenta a informace tam sbíralo na 45 účastníků. Zájem o včelaření tedy stále roste.

Jsou mezi adepty ti včelařením dosud „nepolíbení“, nebo je více těch, kteří pocházejí z rodin, kde byl včelařem děda a táta, ale po jejich odchodu se záliby už nikdo další nezhostil?
Mezi začátečníky jsou zástupci obou skupin a potěšující je, že jsou mezi nimi právě i mladí.

close Hana Chmelová je včelařkou, jednatelkou Okresní organizace Českého svazu včelařů Benešov a předsedkyní Základní organizace Českého svazu včelařů Benešov. info Zdroj: se svolením Hany Chmelové zoom_in

Právě ukončená zima byla pro stavebníky výborná. Dopadla dobře i v dodávkách plynu na vytápění. Byla přínosná i pro včely?
Vůbec ne. Naopak je velmi alarmující, že ji nepřežila velká část včelstev. Celostátní průměr úhynu činí přes 35 procent a to zatím nejsou údaje uzavřené. Je proto otázkou, kolik včelstev úspěšně přezimovalo a jde do produkční sezóny připravené opylovat a vytvářet med. Vysoké zimní ztráty včelstev jsou v některých oblastech jen další nepříjemnou zprávou. K v podstatě tradičním problémům kvůli roztočům, virózám, nedostatečné pylové výživě, postupujícím invazivním sršním a suchým horkým létům je tu pak další nepříjemnost, extrémně drahý cukr potřebný pro zimní zakrmení.

Sršeň asijská v Čechách? Jen otázka času

Vy už jste to mezi řečí zmínila. Stále častěji se objevují zprávy, že i do české kotliny se co nevidět dostane sršeň asijská, jejíž hlavní potravou jsou právě včely. Máte informaci, že by se výskyt tohoto predátora na území Čech potvrdil?
Zatím ještě ne, ale je to jen otázka času. Koncem února se na toto téma konala mezinárodní konference, z níž vyplynulo, že se na takovou situaci musí čeští včelaři připravit. Sršeň postupuje ze západní Evropy rychlostí téměř sto kilometrů za rok a to, že leží Česko severněji, než teplé oblasti Francie, nic neznamená. Sršně už zjistili například i v Hamburku.

Mohou se lidé obecně a včelaři nějak bránit?
Zatím jediným řešením omezení výskytu je likvidace nalezených sršních hnízd. Před úly se mohou instalovat mřížky, jimiž menší včela proleze, ale velká sršeň už ne, ale to problém neřeší. Ve Francii, kam byla sršeň zavlečena už v roce 2004, mají včelaři velké problémy a také velké ztráty včelstev. Přesto se jim ještě nepodařilo přijít na to, jak se novému vetřelci bránit.

Může být sršeň větším problémem než včelí onemocnění?
Sršeň bude jen problémem navíc. Roztoči, které včely napadají, s sebou přinášejí i další problémy. Roztoč je totiž přenašečem dalších chorob jako jsou virózy spojené s paralýzou včel či deformací křídel. Včely, která se narodí s poškozenými křídly, jsou pro včelstvo nepoužitelné. Vlivem přítomnosti roztočů se také včely dožívají kratšího věku a mnohá včelstva se nedočkají jara. Kumulace všech těchto tlaků včelařům způsobuje velké problémy.

Ale nepříznivých okolností je asi více, že?
Kdyby to byl jen roztoč, bylo by to dobré. Jsou ale i další tlaky přírody: špatné zimy, pesticidy, jednodruhová výživa, kdy chybí pestrost pylu. Pole jsou ošetřená herbicidy tak, že tam nekvetou žádné plevele a po posekání plodin tam včely už nic nenajdou. Pak přicházejí kvůli suchému létu, kdy nic nekvete, chudá snůšková období a včely často nemají dostatek zdrojů pro výživu kvalitní zimní generace.

Všechno má nějaké řešení. Platí to i v této problematice?
K řešení mohou přispět například nektarodárné biopásy. Ty mohou zlepšit pastvu pro včely a tím i jejich imunitu a odolnost vůči nepříznivým faktorům. Zemědělci vysévají například slunečnice nebo jako doplňkovou píci pro dobytek, svazenku. Z ní pak mají užitek i včely a další opylovači, protože rostlina produkuje velké množství nektaru s vysokým obsahem cukrů. Zemědělci nyní osévají pásy podél produkčních polí dobrovolně, ale v přípravě je zákon, který to nařídí. Pokud by prošel, včely i divocí opylovači by se dočkali zlepšení poměrů hlavně na vrcholu léta.

Některé obce obnovují historické, dávno neexistující aleje podél silnic. Pro příklad, takovou alej vysadili dobrovolníci podél staré cesty mezi Soběhrdy a Petroupimí. V Soběhrdech chtějí jít ještě dál a plánují založení ovocného sadu s možná třemi stovkami stromů. Spolupracujete jako ČSV s obcemi na takových projektech?
Každou takovou aktivitu vítáme, organizované to ale nemáme. Taková iniciativa je pokaždé na tamních místních obyvatelích, z nichž někteří jsou také včelaři. Obecně je to ale pro včely i celou přírodu velmi příznivé.

Hana Chmelová
Inženýrka diplomacie se specializací na komerční jazyky, 39 let.

Včelařství je jejím  koníčkem zděděným po předcích. S manželem se právě kvůli včelaření přestěhovali z Benešova na venkov, kde vychovávají sedmiletého Ondru, devítiletého Martina a třináctiletého Honzíka, kteří již jsou sami  zdatnými včelaři. Se včelařením jí pomáhá i tatínek, typický český kutil, který pro včelky vyrobí prakticky všechno. Každé jaro se těší, až včely vyletí z úlů. Je „závislá“ na práci u včel, vůni úlů i medu.

„Nedovedu si představit snídani bez chleba s máslem a medem posypaným semínky. Vozím svůj med všude, i na dovolenou, protože bez medu se prostě nenasnídám,“ tvrdí.