„Jablonné nad Orlicí je pro mě naprosto osudové město. V roce 1977 jsem podepsal Chartu 77 a v Jablonném mě nechali v klidu pracovat. Tehdy byl problém sehnat architekta na dřevěné lidové stavby, protože na lidovou architekturu koukali soudruzi svrchu. Ale mě to bavilo, bylo to odreagování od betonových panelákových staveb. Strávil jsem tam minimálně dvanáct roků života jako přespolní architekt z Prahy,“ vzpomínal architekt Petr Fuchs.

Dnešní zklamání

Nyní však prý pociťuje zklamání. „Ty krásné domy, které se podařilo opravit a sehnat na ně peníze, se při restitucích bez soudu vrátily. Například známé Srdíčko. Stát vykoupil trosku, kterou precizně opravil při zachování všech principů památkové ochrany a pak vrátil restituentům, kteří dům okamžitě prodali. Teď si představte, že ještě loni visela v pražských Dejvicích na náměstí fotka ´Srdíčka´, že je na prodej. Říkal jsem si, co tam dělá moje srdíčko, které jsem nechal na té rekonstrukci? Potom to koupí Ital, který ho přeboural, a památkáři si toho ani nevšimli. Z víceúčelového sálu se udělaly pokojíky. Stejný osud potkal protější dům, který se rekonstruoval také za složitých podmínek. To měl být dům služeb, který lidé na náměstí postrádali: kadeřnictví, pedikúra, kosmetika, praktičtí lékaři atd. Restituent zanedbal, co mohl, a prodal ho dál, nakonec se tam pořádají rušné diskotéky. Zaplaťpámbu, že dům žije, ale žije způsobem který se mi zrovna moc nelíbí,“ soudí architekt.

Podle něho je v Jablonném v podstatě v centru všechno hotovo, není třeba dále něco vymýšlet. „Je škoda jen těch dřevěných vývěsních štítů, které místní podnikatelé vyměnili za mírně nevkusné reklamy svých firem, ale takový už je život v raném kapitalismu,“ povzdechl si Petr Fuchs.

Oko knihomola

A co říká vítěznému návrhu podoby budoucí Národní knihovny na Letné architekt, který vytvořil český pavilon na světovém Expu v Jižní Koreji, expozice v Husově domě v Kostnici, muzeum Komenského v Uherském Brodě a Fulneku a mnoho dalších realizací doma i v zahraničí. „Obdivuji Jana Kaplického a jeho originální přístup k biomorfní architektuře, jen ten tvar se do pražského horizontu moc nehodí. Zdá se mi nahodilý až frivolní. Byl bych nerad, aby nás z Letné sledovalo oko Velkého bratra – knihomola.“