Pro film Já, Olga Hepnarová tu byla natočena řada scén, místní si zahráli v komparzu. Předpremiéra spojená s besedou se odehraje v pondělí 21. března od 19.30 v kině a je o ni velký zájem. Účast přislíbili režiséři filmu, pracovní povinnosti ji ale nedovolí hercům v titulních rolích včetně hlavní představitelky Michaliny Olszańské. Vstupenky na předpremiéru už jsou téměř vyprodané. „Když pomineme festival Febiofest, Ústí nad Orlicí je prvním městem, v němž bude film v předpremiéře uveden, až po Ústí jsou Brno, Bratislava a Praha," těší ředitele ústeckého Klubcentra Karla Pokorného. Klubcentru se mimořádné promítání nového filmu, který už vzbudil ohlas při své světové premiéře na festivalu v Berlíně, podařilo s produkcí dohodnout i díky Alexandru Kozákovi, který je podepsán pod scénografií filmu a v Ústí nad Orlicí žije. „Všem, kdo se zúčastnili natáčení, ať to byli Poláci nebo Slováci, se tu strašně líbilo. Protože Ústí je Ústí," vzpomíná Saša Kozák na natáčení.

„V týdnu po předpremiéře film v kině ještě reprízujeme, už i na tato představení se lístky prodávají velice slušně," podotkl Karel Pokorný a dodal: „Je vidět, že Oušťáky film zajímá. Důvody jsou zřejmé – nejen že se v Ústí natáčela nemalá část filmu, točilo se v komplexu bývalé Perly 01, v Kostelní uličce nebo v areálu bývalé Jednoty, ale do natáčení se zapojila i řada Oušťáků v epizodních rolích."

Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala. V roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu.(Bontonfilm CZ)

Film Já, Olga Hepnarová bude promítán:
Kino Máj, Ústí nad Orlicí
21. 3. od 19.30 předpremiéra s besedou
24. 3. od 19.30
26. 3. od 19.30
Kino, Česká Třebová
29. 3. od 19.00
Kino, Králíky
29. 3. od 20.00
Kino, Lanškroun
27. 3. od 19.30
Kino, Žamberk
27. 3. od 20.00

Vybočuje z řady, říká o filmu jeho scénograf

Ústí n. O. – Scénografii ve filmu Já, Olga Hepnarová měl na starosti Alexandr Kozák. S filmovým štábem přijel natáčet i do Ústí nad Orlicí, města, v němž sám žije.

Proč bylo Ústí pro tvůrce filmu zajímavé?
Když se tehdy uvažovalo o natočení filmu, některá místa u nás, třeba v Praze, byla z mnoha důvodů nepoužitelná. A shodou okolností tady v Ústí jsem objevil spoustu míst, která by se mohla vejít do let sedmdesátých: její chatu, různé uličky, prostory v bývalém areálu Perly – kanceláře a chodby atd. To byl ten hlavní důvod.

Pravda, po republice asi není tolik prázdných továren jako v Ústí nad Orlicí vhodných pro filmaře…
Tak to asi je, ale je tu i další servis: ubytování, restaurace – nějak přece musí žít. Dokonce jeden chlapec si tu našel děvče a bude si ji brát.

Která místa se konkrétně ve filmu objeví? Kolik Oušťáků si v něm zahrálo?
Je jich poměrně hodně. Chata mezi Dlouhou Třebovou a Ústím-Hylváty, chatařská kolonie Amerika a podjezd pod tratí, obchod v prostorách firmy Orange & Green, Perla, slavný Konibar, Kostelní ulička a tak dále. Z Ústí je toho natočeno poměrně hodně. Mimochodem ta chata je fantastická v tom, že se podle dobových fotek velmi podobná její skutečné chatě. Ve filmu hrálo přes dvacet Oušťáků, možná ještě víc. Přímo nebo nepřímo tomu pomáhalo moc lidí, což je fantastické, včetně města a různých nadšenců. Ochotníci, ale i řemeslníci si zahráli epizodní role. Je tady velký potenciál, lidský i herecký.

Černobílý film byl ve světové premiéře uveden na filmovém festivalu v Berlíně a vysloužil si velký potlesk. Už jste měl příležitost zaznamenat i reakce českého publika?
Lidem, kteří ho zatím viděli, se líbil. Vybočuje z řady. V tom je jeho devíza. Je to první film Tomáše Weinreba a Petra Kazdy. Obrazově je trochu jiný. Točil jej vynikající polský kameraman Adam Sikora.

Vzpomínáte na natáčení rád?
Samozřejmě. Sešli se Slováci, Češi, Poláci, ta spolupráce byla mezinárodní a fantastická. Lidé k tomu přistupovali jinak, žádná rutina.

Kdo byla:
Olga Hepnarová (30. června 1951 Praha – 12. března 1975 Praha) byla česká masová vražedkyně, která v roce 1973 v Praze úmyslně najela vypůjčeným nákladním automobilem na tramvajovou zastávku a usmrtila 8 lidí. Byla poslední popravenou ženou v Československu.
Dne 10. července ve 13.30 nákladním automobilem Praga RN najela do skupiny asi třiceti lidí na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí v dnešní ulici Milady Horákové. Podle její pozdější výpovědi dokonce při prvním průjezdu kolem nástupiště svůj čin o několik minut odložila, protože na zastávce zrovna zastavila tramvaj a mnoho lidí nastoupilo, čímž se snížil počet potenciálních obětí. V důsledku srážky zahynulo celkem osm lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky zranění později). Dalších šest lidí bylo těžce a šest lehce zraněno.
V průběhu vyšetřování i procesu svůj čin nikterak nepopírala, a dokonce se k němu hrdě hlásila. Litovala pouze toho, že lidí nezabila víc a že mezi nimi nebyli i její rodiče.
Dne 12. března 1975 byla Olga Hepnarová v pankrácké věznici v Praze popravena oběšením. Stala se tak poslední ženou popravenou na území Československa.
Zdroj: wikipedia.org

Zahrála si prodavačku

Ústí n. O. – Jedním z Oušťáků, který měl to štěstí a mohl si zahrát jednu z epizodních rolí v novém filmu Já, Olga Hepnarová, byla Simona Podzimková. Hrála „ženu za pultem", prodavačku ve Smíšeném zboží, která obsluhovala Olgu Hepnarovou. Po natáčení se svěřila, že díky filmu sice získala dokonce mluvenou roli, ale neobešlo se to bez „obětí". Přišla o své pěstěné dlouhé nehty, které se „tloukly" s rolí prodavačky v krámku za dob socialismu. „Je zajímavé, jak je vše zkoordinované, od režiséra po catering, kolik záběrů se točí. Z několika stran jsou kamery, záběry se opakují a vylepšují. Z natáčení mám strašně dobrý pocit a jen mě mrzí, že trvalo tak krátce," popsala v roce 2014 chvíle před kamerou. Věci kolem jí byly blízké. „Spoustu zboží v krámku jsem si pamatovala z dětství," svěřila se po natáčení.