Hosté z různých koutů republiky

Akce je to mezi esperantisty natolik známá, že uvítání nového esperantského roku 2013 již o půlnoci mezi 29. a 30. prosincem přijelo či přišlo oslavit přes šedesát esperantistů z dvaceti míst České republiky a také dva přátelé ze zahraničí: byl to Pavol Petrík ze Slovenska a Markus Beyer z Německa. Nám všem hezky hrál Vojtěch Slavíček ze Šumperka.
Ústředním tématem večera byla „Nejzajímavější reklama na esperanto". Nejdřív ovšem byli přivítáni hosté a zmíněny pozdravy zaslané od přátel z Německa, Holandska, Brazílie i z mnoha českých klubů.
Následovaly zprávy z esperantských kroužků. Nejbohatší nabídku měl svitavský klub přátel esperanta, který v roce 2013 oslaví výročí svého vzniku a pět let od vytvoření Muzea esperanta.

Básně i scénky zněly v esperantu

Po chutné večeři se přítomní s elánem pustili do řešení kvízu. V silné konkurenci získali první dvě místa členové Amikeca. Byli jsme náležitě pyšní. A což teprve při hlavní soutěži, které se účastnilo šest jednotlivců a tři skupiny. Všichni se moc snažili. Jednotlivci recitovali své básně vytvořené v češtině či esperantu nebo zpívali písně. Skupina z Pardubic předvedla způsob učení esperanta dříve a dnes na příkladu matky milující minulost a jejích dcer, které ji nutily užívat v učení internetu. Skupina Ementál z Prahy a okolí ukázala početnou rodinku, kde se pořád musí prát. Ze všech pracích prostředků pral nejlépe moderní prací prostředek Esperantel.Vypral vše tak báječně, že to vypadalo jako nové a dětičky se konečně mohly obléci do čistého. Naše skupina se snažila dokázat, že esperanto je možné se naučit v každém věku. Členové našeho kroužku i jeho příznivci se opravdu hodně snažili. Malá vnučka s plenkami už s dědou žvatlala esperantem. Školačky s pentlemi ve vlasech si četly v esperantské knížce. Dospívající dívky mávaly mobily a svérázným stylem hovořily o esperantu. Roztoužená dívenka se domlouvala s milým pocházejícím z Číny esperantem.
A nakonec i klepající se a na zem padající děda v podání Jirky Vencla hovořil s babkou esperantem o potížích stáří. Mezi jednotlivými scénkami nám přítomní pomáhali skandovat naše heslo z plakátu. Díky obětavosti a působivým hereckým výkonům členů kroužku se nám podařilo získat po mnoha letech první místo.

Tančila se labada, rozdávaly se dárky

Pěkným zážitkem byl tanec labada, při kterém se měnili partneři i držení při tanci. Nejnesnadnější se mi zdál tanec při držení za kotníky. Nescházel ani zpěv, přivítání nového esperantského roku, přípitek a po něm rozdávání dárků. Přišel opožděně Mikuláš, anděl a čert. Jim ještě pomáhali rozdávat přítomní. A bylo při tom veselo. Dostala jsem tentokrát velmi hezké dárky. Dokonce i „zlatou cihlu". Když jsem odstranila zlatý papír, myslela jsem si, že je tam voňavka, jak hlásal francouzský nápis. Dokonce jsem slibovala sousedům, že je navoním, jen co přijdu na způsob použití. Potichu jsem si nadávala do technických antitalentů. Ale ani ti, co technický talent měli, nic nezmohli. Voňavka už byla dávno pryč. Dodatečně jsem se doslechla, že mít víc zlatého papíru, mohla jsem dostat opravdovou cihlu v něm zabalenou.
Přes drobné chybičky se zdáli být naši hosté spokojeni. Ti, co přijeli poprvé, mají chuť přijet zase. A my jsme rádi, že se s nimi opět setkáme.
Zdenka Novotná